Špilberk

Hrad přestavěný na barokní pevnost na dominantním kopci nad Brnem.

Doba založení hradu není známa, předpokládá se, že zakladatelem rozlehlého hradu byl již Václav I. okolo roku 1240, kdy končilo formování města Brna a hrad nahradil starší brněnský hrad na Petrově, jenž byl ve třicátých letech 13. století opuštěn. Pro přemyslovské panovníky se stalo Brno jedním z nejdůležitějších míst na Moravě, Václav I. odsud řídil značnou část akcí směřujících k zisku Rakous (1251) a nejinak tomu bylo i za jeho syna Přemysla Otakara II., jenž 4. září 1277 na hradě zřídil dnes nedochovanou kapli svatého Jana. Název Špilberk, který v překladu znamená ostroh, je poprvé doložen pro kopec (1279), hrad se v letech 1278, 1286 a 1287 nazývá ještě brněnský hrad a jako Špilberk se jmenuje teprve roku 1300. Hrad sloužil nejen zemské správě, 21. ledna 1278 se tu konal generální sněm, 18. února 1286 provinciální soud a o deset dní později zde Gerhard z Obřan slíbil věrnost Václavu II., ale spolu s opevněným městem také jako významný strategický bod.

Důležitost si hrad uchoval i za Lucemburků, za doby, kdy na něm sídlila moravská markrabata lucemburské sekundogenitury, zde probíhala významná stavební činnost. Za husitských válek držel hrad Zikmund Lucemburský, jenž jej předal zeti Albrechtu Habsburskému (1422), který sem vložil rakouskou posádku bojující proti husitům. Po Albrechtově smrti (1440) byl hrad svěřen městu Brnu a Brňané jej drželi až do roku 1453, kdy se jej ujal Ladislav Pohrobek. Ze svěření hradu Brňanům se vyvinul zvyk, že po panovníkově smrti opatroval Špilberk a všechny zemské hrady zemský hejtman, až do přijetí holdu moravského sněmu novým vladařem a potvrzení privilegií markrabství. Ladislavem Pohrobkem byl hrad zastaven Vaňkovi z Boskovic, v roce 1458 král Jiří z Poděbrad zástavu vyplatil. Za česko-uherských válek musela posádka při druhém obléhání (1469) kapitulovat a hrad se dostal do rukou Matyáše Korvína. Po jeho smrti (1490) odkoupil Vladislav II. Jagellonský zástavu od hradního hejtmana Petra Herzoga za 6000 uherských dukátů, ale nedlouho poté hrad zastavil zemskému hejtmanovi Janu z Lomnice a na Meziříčí. Po smrti Jana z Lomnice (1515) převzali majetek jeho synové Jindřich, Václav a Vladislav. V souvislosti s tureckým ohrožením se zemský sněm usnesl, aby Cornštejn, znojemský hrad a Špilberk byly opraveny a vybaveny na boj a tehdy se projevil tristní stav Špilberku. Ferdinand I. nechal na zemském soudu bratry o Špilberk zažalovat a soud nakonec vyhrál. Po převzetí hradu byla obnovena funkce hradního hejtmana (jímž se od 15. století zval purkrabí).

V roce 1560 koupili hrad od Ferdinanda I. moravští stavové, neponechali si jej, část k němu náležejícího zboží obratem rozprodali. Hrad koupilo město Brno, nevěnovalo se mu, takže chátral a částečně i vyhořel (1578). Hrozící turecký postup v Uhrách (1593) vedl k stavebním úpravám a nápravě škod. Za stavovského povstání katolická brněnská městská rada nechala hrad obsadit žoldnéři a zesílit obranu, po ovládnutí města stavy ale vojáci nezasáhli, a proto byl hrad v roce 1621 městu konfiskován. Za třicetileté války byly započaty opevňovací práce, klíčovou úlohu sehrál Špilberk při dvojím obléhání Brna Švédy (září 1643 a květen až srpen 1645), kdy se podařilo pevnost uhájit. Další opevňovací práce byly provedeny v souvislosti s tureckým vpádem na Moravu (1663). Neúspěšné obléhání saským a pruským vojskem (1742) vedlo k další významné stavební činnosti. V osmdesátých letech 18. století se pevnost začala proměňovat ve vězení, definitivní ztráta vojenského významu nastala za napoleonských válek, kdy při prvním obsazení Brna (1805) nechal Napoleon nejprve část opevnění opravit, ale v říjnu 1809 nechal naopak důležitá opevnění rozbořit. Nadále hrad sloužil již jen jako vězení. V roce 1959 opustila Špilberk československá armáda a následujícího roku se stal sídlem Muzea města Brna.

Hrad na vrcholu výrazného kopce měl zhruba obdélnou dispozici (90 x 55 m), jíž vymezovala 2,5 m silná hradební zeď. Uprostřed kratších stran stály věže, na západě válcová o průměru 15 m a síle zdiva 3,5 m, na východě hranolová, patrně obytná (donjon) s rozměry 14,2 x 13,2 m a vnitřním prostorem přízemí 7,2 x 6,8 m zaklenutým křížovou klenbou. Vedle obou věží se nacházely průjezdy, z nichž východní se dochoval v raně gotické podobě. Hrad byl tak průjezdný, nepochybně v souvislosti s důležitou cestou vedoucí sedlem mezi Špilberkem a Žlutým kopcem na západě. S ohledem na odlišné provedení spodní části hradby z mohutných upravovaných kvádrů (až 65 x 35 cm) a mohutné okrouhlé věže nepatřící k běžné Přemyslově produkci se zdá, že stavba mohla započít již za Václava I., a to právě z více ohrožené západní strany. Přemysl se stal nepochybně stavebníkem reprezentativní a obytné východní zástavby. Pravděpodobně také došlo k oddělení provozní části hradu do dvou třetin jeho západní strany, uvažovaná dělicí hradba by se nacházela v místech dnešního dělicího křídla. Při výstavbě východního křídla bylo mimo lomového kamene využito i gotických cihel drobného formátu. Jižně od donjonu se nachází palác dochovaný do úrovně prvního patra dobudovaného v nedávné době, čímž patro získalo převýšení nad horizontály barokního celku. Bývá označováno za kapli, nevyhovuje však orientací ani atypickým kněžištěm. Kaplí by naopak mohl být prostor osvětlený velkými lomenými okny se vznosným vstupním portálem z tehdejší pavlače a se sedile ve slepých arkádách stěn, kterými je ale vybaven i průjezd. Mezi tímto sálem a donjonem je vysoká úzká místnost s hrotitým oknem na východě.

V přízemí paláce jižně od donjonu se intaktně dochoval nižší sál zaklenutý křížovými žebrovými klenbami a jedním polem pětidílné klenby propojený dvěma oblouky lomené arkády s klenutým prostorem za ní. V zalomení obvodové hradby se nacházela další, původně plochostropá místnost, na níž už v jižním křídle navazoval sklep s lomenou klenbou, zlikvidovaný při probíhající rekonstrukci. Podle plánů z roku 1756 křídlo pokračovalo místností klenutou na střední sloup. V severovýchodním koutě se nachází barokní kaple, jejíž arkády panské oratoře svědčí o gotické konstrukci. Západně odtud je zachován sklep s lehce hrotitou valenou klenbou. Podél celé severní hradby se nacházela postupně vznikající obvodová zástavba. Dodatečnou přístavbou vznikla pětiboká nárožní věžice, která přerušila 2,5 m široký parkán pocházející podle archeologických nálezů asi z přelomu 14. a 15. století. V nádvoří se za okrouhlou věží nachází studna, prohloubená z původních asi 40 m v baroku na 114 m. Při hranolové věži se nacházela cisterna (3 x 3 x 6,5 m).

Na první fotografii je severovýchodní, na druhé jihovýchodní nároží hradu. Na třetí fotografii je východní průjezd a na posledním snímku východní nádvoří (pohled od jihu).

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Dodatky, Praha 2007
HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981