Obřany

Zřícenina hradu na ostrožně vystupující z masivu Hádů, nad soutokem bezejmenné vodoteče protékající Těsnohlídkovým údolím se Svitavou, 1,8 km východně od Obřan, 1,3 km jižně od Bílovic nad Svitavou

Obřany se poprvé zmiňují roku 1240, kdy se po nich píše Přibyslav z Křižanova, který je získal výsluhou. Přibyslavův predikát se ovšem váže k nějakému předpokládanému sídlu vsi, s hradem je spojen až predikát Gerharda (Heralta) z Obřan (1278), syna Bočka, příslušníka rodu ze Zbraslavi, jenž byl zetěm Přibyslava z Křižanova a od něhož je také zdědil. Gerhardův syn Smil byl v důsledku opozice vůči kandidatuře Jana Lucemburského přinucen k emigraci do Rakous, kde asi roku 1313 zemřel a zabavené zboží získal Jindřich z Lipé, který se však králi také brzy postavil. Škody působené jeho posádkou brněnským vyvolaly v roce 1315 (či 1316) trestnou výpravu, během níž byl hrad dobyt a rozbořen.

Dispozice hradu byla dvojdílná. Obdélné předhradí (40 x 35 m) s přirozeně zvýšeným středem bylo od stoupajícího svahu v čele odděleno 12 m širokým šíjovým příkopem. Zástavbu předhradí neznáme, dochované základy tarasní zdi na jihu vedou k úvaze, že mohla být smíšené konstrukce. Vstup do rozšířeného v oblouku rozepjatého parkánu před jádrem lichoběžníkového půdorysu (42 x 20–27 m) se zalamovaným zakončením vedl přes 8 m široký šíjový příkop po dřevěném mostě opřeném o polopilíř vystupující před parkánovou zeď, v níž byla prolomena brána. V severní části parkánu se nachází zbytky dvou malých stavení. Parkánem vedla kameny štětovaná cesta až k bráně v čelní, asi 2 m silné hradbě jádra, do níž byl vedle brány na jihu vetknut okrouhlý bergfitu o průměru 10 m a vnitřní světlosti 3,5 m. Přímo na něj navazoval podsklepený trojprostorvý palác táhnoucí se podél celé jižná hradby. Věž s palácem spojoval hranatý, snad schodišťový přístavek. Druhé stavení stálo při protější severní obvodové hradbě, v jeho zadní části se nacházela cistena s 2 m silným vnějším pláštěm izolovaným jílem a mezikružím mezi pláštěm a jímací šachtou vyplněným filtračním pískem. Archeologicky nalezené základy šikmo vedené zdi v místě brány jsou interpretovány jako důsledek změn plánu v průběhu stavby.

Na první fotografi je detail brány jádra, na druhé pohled do prostoru brány z věže. Na třetí fotografii je severní strana jádra, na čtvrté část paláce při jižní hradbě.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981