Křižanov

Zámek v místech staršího hradu na ploché široké ostrožně nad pravým břehem Libochovky, v stejnojmenném městečku.

Poprvé se Křižanov objevuje k roku 1239 v souvislosti s Přibyslavem, brněnským kastelánem pocházejícím zřejmě z rodu županů z Čáslavska, jejichž výsluhy zasahovaly z Vysočiny až na Moravu. Přibyslav získal moravskou část, kterou si po jeho smrti bez mužského dědice rozdělili zeťové Boček ze Zbraslavi a Smil z Lichtenburka. Bočkova dcera Anežka darovala polovinu Křižanova žďárskému konventu (1287), druhý díl drželi asi až do roku 1325 její potomci, které měla s Vítkem ze Švábenic. V roce 1333 se po Křižanově píše Ješek, syn Vznaty z Meziříčí a Skuhrova, později i Ješkovi bratři Vznata, Čeněk a Tas, za nich se také připomíná hrad (1358). Koncem 14. století se o majetek dělili synové Ješka a Vznaty Zikmund a Milota. Oba bratři ještě před začátkem husitských válek zemřeli a majetek převzal jejich příbuzný Jan z Meziříčí a Křižanova. Polovinu hradu, poškozeného za husitských válek a zanedbávaného vinou vlastnických poměrů, získal roku 1437 Jan z Pernštejna, roku 1464 mu král Jiří zapsal celý hrad. Ten neměl pro Pernštejny význam, a tak zůstal v troskách až do roku 1562, kdy jej Vratislav z Pernštejna vložil Zdeňkovi Lhotskému z Ptení, jemuž se měl stát sídlem a jenž proto přistoupil k stavbě renesančního zámku.

Podobu nejstaršího Přibyslavova sídla neznáme. Počátky hradu jsou spojovány až s Vítkem ze Švábenic, ovšem i jeho podoba je v rovině dohadů. Přestože se při prodeji roku 1610 zmiňuje hrad, což by mohlo vést k předpokladu, že si zámek zachoval obrannou funkci, byl hrad v době jeho vzniku již více než sto let zpustlý, a tak není snadné posoudit, nakolik jeho stavba mohla využít alespoň základní schéma hradu u něhož, s ohledem na nenáročné utváření terénu, není vyloučen víceméně pravidelný půdorys. Jím by byl útvar o rozměrech 28 x 32 m s dvěma či třemi přímými hradbami a jednou zahnutou, kopírující na západě okraj svahu. Gotický původ obvodní zdi prodlouženého jižního křídla zámku patří předhradí, jehož pokračování respektovala raně barokní budova z předzámčí, které předhradí nahradilo. Hradbu mohla využít i východní zeď zámku.

Na fotografiích je pohled na jižní stranu zámku a přilehlého dvora.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981