Cornštejn

Zřícenina hradu na ostrém skalnatém krčku výrazného meandru Dyje asi 1km západně od Bítova.

Hrad založil pravděpodobě někdo z bítovských z Lichtenburka, kteří se na zeměpanském Bítově na přelomu 13. a 14. století na několik století usadili. První zmínka o hradu pochází z roku 1343 a obsahuje potvrzení bítovského léna markrabětem Karlem. Za držení Hynka Bítovského z Lichtenburka, odpůrce husitského krále Jiřího z Poděbrad, čelil hrad v roce 1465 desetiměsíčnímu obléhání, jemuž velel hejtman Oldřich Mládenec z Miličína. Protože obléhací oddíly nebyly příliš silné a obléhání trvalo dlouho, vznikly vedle obléhacích bašt i opevněné tábory na výšinnách z obou přístupových stran hřebene. Na nasypaných baštách už nestály praky, ale děla o čemž svědčí i písmené zprávy dokládající zásobování střelivem. Ani předsunutá dřevohlinitá fortifikace s Hynkovou posádkou nezabránila vyhladovění a hrad se nakonec vzdal na úmluvu. Poškozený hrad obdržel od krále Volfgang Krajíř z Krajku, který on a jeho synové záhy obnovili a dále přestavovali. Cornštejn Krajířům zřejmě nahrazoval zpustlý Frejštejn a zároven mohl sloužit jako středisko jejich rozšířeného panství. To se nelíbilo bítovským Lichtenburkům, kteří usilovali o jeho opětovné připojení k bítovskému panství, což se jim podařilo až okolo roku 1538. V roce 1542 zde pak prováděli protiturecké opevňování a stavbu užitkových budov. Hrad se naposledy připomíná roku 1575 při převodu Bítova do rukou Václava Strejna ze Švarcenavy. Důsledkem jeho nezájmu hrad rychle pustl a 1580 se uvádí již jako pustý.

Původní hrad, víceméně obdélného půdorysu s dvakrát zalomeným severovýchodním nárožím, zaujal skalnatý konec hřebene, který přerušil 16 m široký příkop. V čele stál napříč postavený čtyřpatrový podsklepený palác lichoběžného půdorysu. Jeho hmota se tyčila do značné výšky a clonila tak nádvoří před střelbou z nebezpečné jižní strany. Na východní a západní totiž skalnaté srázy strmě spadají k Dyji a na severní straně hřeben klesal k sedlu. Palác byl současně posledním útočištěm posádky a byl proto opatřen cisternou. Ze 14.století pochází zřejmě i parkánová zeď kolem jádra hradu. Kromě tohoto skromného jádra vznikl celý komplex v 15. a první polovině 16. století, do kterého se počítá na opačném pólu jádra vně hradební zdi nově postavený obdélný palác včetně nového příhrádku na místo stavbou porušeného parkánu a dále pás vnějšího opevnění spolu s předsunuou fortifikací na skalce před hradem, dvěma bránami a dělostřeleckou baštou v příkopu nad cestou do hradu.

Na první fotografii je pohled na hrad z mostu přes Vranovskou přehradu. Na druhé fotografii je věž jádra hrad s mostem spojujícím jádro s předsunutým opevněním z předhradí. Na třetí fotografii je pohled na jádro z předsunutého opevnění. Na čtvrté fotografii je novější brána do jádra přistavěná k obvodové zdi nejstarší dispozice.

HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001