Náchod

Hrad přestavěný na zámek na kopci nad stejnojmenným městem.

Poprvé se Náchod objevuje v polovině 13. století v predikátu Hrona (1254), nevíme ovšem, ke které lokalitě se tento přídomek váže, neboť kroniky ze 17. století uvádějí, že v roce 1270 založil Hron z Náchoda na tupém konci hřebene nový hrad. Předchůdce Náchoda se totiž původně nacházel v místech dnešního Starého Města, nad nímž se v lokalitě Homolka nalézají stopy zatím nedatovaného opevnění. Dalším známým držitelem hradu byl Ješek (1316), který byl po vzpouře donucen Janem Lucemburským k výměně Náchoda za Kostelec nad Černými Lesy a Jan pak v roce 1327 postoupil Náchod Berkům z Dubé, jejichž sídlem býval hrad střídavě s Adršpachem a Rýzmburkem. Ke konci 14. století (kolem 1390) získal panství Jetřich z Janovic, který zároveň držel i levínské zboží s hradem Homolí. Jetřich, nemaje dědice, měl za společníky svého bratra Jence a synovce Jana z Janovic. Majetek zřejmě i tak připadl jako odúmrť králi Václavu IV. Ten jej, výměnou za Bechyni, udělil jako léno Jindřichu Leflovi z Lažan, jenž zboží vzápětí prodal Bočkovi z Kunštátu (1415). Za husitských válek drželi Náchod Jan Holý z Nemošic a Mikuláš Trčka z Lípy. Po bitvě u Lipan (1434) se jej získali zpět páni z Kunštátu a Poděbrad, neměli ale dost prostředků k jeho udržení, a tak se jej zmocnil Jan Kolda z Žampachu. Z něho přešel majetek na syna Jana (1440), který pokračoval v bojích a hrad s městečkem udržel až do května 1457, kdy jej odsud vypudil zemský správce Jiří z Poděbrad a znovu se tak ujal rodového majetku. Po dělění majetku po Jiříkově smrti přešel hrad na Jindřicha staršího, který jej prodal Špetlům z Janovic (1497). Z pozůstalosti po Hynku Špetlovi získal Náchod Vojtěch z Pernštejna a po jeho smrti (1534) bratr Jan z Pernštejna zvaný Bohatý. Ten o deset leto později (1544) prodal panství Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic. Od poloviny 16. století byl hrad za Smiřických přestavován na renesanční zámek. Jako pobělohorský konfiskát jej získali Trčkové z Lípy a po nich roku Octavio Piccolomini (1643 ). Za třicetileté války si Náchod podržel svůj vojenský význam a byl v několika fázích barokně opevňován. Přestavěny a upravovány byly i vlastní zámecké budovy.

První fázi hradu náleží původně volně stojící okrouhlý bergfrit a část obvodové hradby s vysunutým vstupním objektem na severozápadě. Palác se se nacházel pravděpodobně na západě. Relativně rozlehlé jádro bylo asi záhy rozděleno příčnou hradbou navazující na věž. Podobu předhradí, od počátku dvojdílné dispozice hradu, neznáme. Lze předpokládat, že na nejsnáze přístupn straně bylo zajištěno příkopem. Buď za Jana Lucemburského, či Hynka z Dubé se k hradu připojilo opevnění městečka ležícího pod ním. Současně s tím vzniklo opevnění předhradí se štítovou v čele a mělkou podkovovitou, tzv. Studniční baštou, přičemž toto opevnění obkroužilo formou parkánu jádro. V pozdní gotice došlo k úpravám věže, zástavbě jádra, rozšíření paláce a přeložení vstupu do sousední hradby. Směrem k severu se rozšířilo opevnění, jihozápadní část jádra zajistila nepravidelná polookrouhlá bašta a dvěma rozměrnými baštovitými objekty se zaoblenými hranami byla zajištěna i obě jižní nároží.

Na první fotografii je pohled barokní torion, na druhé pohled na západní stranu s pozdně gotickým opevněním a na třetí pohled z nádvoří na bergfrit. Na čtvrté pak pohled z věže směrem do přední části jádra.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl V, Podkrkonoší, Praha 1887
ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha 1989