Žampach

Zříceniny hradu na vrcholu dominantního kopce nad stejnojmennou obcí.

Vznik hradu zřejmě souvisí s kolonizací pravobřežní oblasti na středním toku Tiché Orlice na přelomu 13. a 14. století, kterou zde prováděli příslušnící rodu erbu lovčí trubky užívající přídomku ze Zebína (snad potomků Sezemy - služebníka Hrabišice Kojaty), kterému Kojata odkázal roku 1227 Choceň. Prvním doloženým příslušníkem rodu je Petráň "s trúbú" zmiňovaný v souvislosti bojů s Branibory po smrti krále Přemysla Otakara II.

Žampach je poprvé nepřímo zmiňován až roku 1309 v přídomku jednoho ze škůdců lanšperského panství. O tři léta později (1312) se objevuje Křesislav ze Žampachu. Roku 1324 získal spíše než celý hrad jen jeho část Jan Lucemburský, který ji zastavil Jindřichu z Lipé, protože část hradu získal Jan od Petra a Viléma ze Žampachu teprve v roce 1341. Po roce 1346 získal asi opět jako zástavu od pánů z Lipé Jan Pancíř ze Smojna, který odsud začal podnikat loupeživé výpravy. Jim učinilo konec vojenské tažení Karla IV. někdy mezi lety 1355-1356 při němž byl hrad dobyt. V roce 1357 Karel IV. daroval žampašské panství Čeňkovi z Potštejna jako náhradu za potštejnské panství zabrané jeho otci - loupeživému rytíři Mikuláši z Potštejna. Čeněk se tak stal zakladatelem nového rodu - Žampachů z Potštejna.

Za husitských válek bylo za Mikuláše Žampacha žampašské panství zpustošeno katolickými pány (1421) a o čtyři roky později (1425) ovládl Žampach Jan Městecký z Opočna. V roce 1429 dobyli hrad Sirotci a předali jej Mikulášovu synovi Janu Žampachovi z Potštejna poté, co se proti Janu Městeckému v důsledku jeho příklonu k Zikmundovi postavila část hradní posádky. V roce 1469 došlo k přestavbě a rozšíření hradu. Zastavením zadluženého panství Janem Žampachem z Potštejna došlo střídáním zástavních držitelů a jejich nezájmem o hrad na němž nikdo z nich nesídlil o jeho zpustnutí, jak dokládá popis z roku 1540, kdy Zdeněk Žampach zástavu vyplatil. Na hradě pak byli prováděny asi jen drobné údržby. Zcela zničen byl již tak chátrající hrad za třicetileté války. Ve druhé polovině 17. století byl využit jako zdroj materiálu pro stavbu zámku a jako takový sloužil v dalších dvou stoletích i nadále, takže nakonec z něj zůstaly zachovány pouze základové zdi.

Dvoudílný raně gotický hrad zaujal protáhlý vrcholek zdaleka viditelné dominantní homole. Její západní část přístupnou po serpentinovitě vedené cestě po nejméně strmém jižním úbočí zaujalo kamennou hradbou zajištěné předhradí s dřevěnými hospodářskými budovami. Vlastní úsporné kamennou hradbou obehnané jádro hradu, oddělené od předhradí mohutným do skály vylámaným příkopem, přístupné po dřevěném mostu, bylo tvořeno asi pouze věžovitým palácem a snad vstupní branou.

Přestavba po polovině 15. století přinesla především vznik nových kamenných hospodářských budov na předhradí, a to včetně pivovaru a mlýna, dále určité zlepšení obranyschopnosti hradu v podobě další brány ztěžující průchod předhradím, stavbu tzv. Bílé věže hájící přístup k bráně vedoucí cestu z předhradí na most do jádra a přestavbu paláce.

Na první fotografii je pohled z předhradí přes příkop na jádro hradu. Na druhé fotografii je přízemí paláce v jádře hradu, na třetí opěrák obvodové hradební zdi na východě jádra a na čtvrté pohled na palác z přístupové cesty.

Spolu s Žampachem se objevuje i hrádek Chudoba ležící při jižním úpatí kopce, jehož úkolem snad bylo zajištění přístupové cesty na hrad. O jeho podobě máme jen kusé představy z popisu komormíka desk zemských Václava z Šonova z roku 1540. Ikonograficky je zachycen na obrazu z poslední třetiny 17. století, kde se z něho objevují jen fragmenty obvodových zdí. Kdy došlo k jeho založení nevíme, stejně tak ani jeho přesnou polohu, která je v současnosti hledána v místě stavení č. p. 7.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky, Praha 2002
MUSIL, František, Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí, Ústí nad Orlicí 1995
SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl II. Hradecko, Praha 1883
ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha 1989