Cimburk

Dobře zachovalé zříceniny hrady na výběžku z masivu Chřibů do údolí Stupavy, 4 km východně od Koryčan.

V písemných pramenech se hrad poprvé uvádí až v roce 1358 při prodeji markraběti Janovi, kde je označen jako nový, což vede k předpokladu, že hrad nevznikl přiliš dlouho předtím. Majetky na horním toku Stupavy získal Bernart z Cimburka sňatkem se Sabinou z Koryčan z rodu Vítkovců. Kolem roku 1330 získal i zbývající díl a okolí Střílek směnil za svoje panství u Městečka Trnávky. Nový hrad jakožto sídlo panství pak pojmenoval podle staršího hradu Cimburka stojícím nad Městečkem Trnávkou.

Hrad zůstal dlouho v držení markraběte Jošta, který jej až roku 1398 zastavil Čeňkovi z Drahotuš, jemuž zástavu násilně odebral Vok mladší z Holštejna (1406). Protože i on byl Joštovým straníkem zboží podržel až do roku 1408 a poté jej dokonce obdržel dědičně. Po roce 1420 hrad stejnojmenný syn Vok prodal Štěpánovi z Vartnova, za nějž, jakožto straníka krále Zikmunda, byl dobyt husity (1421-1423). Poté byl hrad velkoryse obnoven. K dalšmu poškození došlo asi roku 1468 oddíly Matyáše Korvína. V roce 1476 se měl hrad vrátit do rukou Ctibora ze zakladatelského rodu, ovšem tety Štěpána z Vartnova dokázaly uhájit svůj nárok. Došlo k modernizaci opevnění (zřejmě v reakci na zkušenosti z roku 1468). Od roku 1523 držel hrad Vilém z Víckova, za nějž došlo k dalším opevňovacím pracem. Poslední výrazné úpravy provedl Gabriel Horecký z Horky v polovině 17. století, jednalo se o úpravy interiérů a nástavbu paláce. Ani upravený hrad však k sídelním účelům dlouho nesloužil, Gabrielův vni zahájil po roce 1677 přestavbu koryčanské tvrze a hrad od počátku 18. století pustl.

Přibližně lichoběžníkové jádro o rozměrech 37 x 20 m nese v severozápadním nároží čela na soklu ve smyčce hradby štíhlý okrouhlý bergfrit o průměru sedmi metrů s vnitřním prostorem necelý metr. V zadní části se nacházel zalomený palác, který byl několikrát přestavován. Od počátku jádro obíhal ze tří stran pakrán, z něhož směrem k jihozápadu vybíhá masivní hradba k vysunuté válcové věži o průměru 6 m stojící na vysoké polygonání podnoži s ochozem. K ní vedl otevřený přístupový koridor po koruně spojovací hradby. Vstup portálem v patře byl dostupný nejprve po žebříkových schodech, později přizděným šnekovitým schodištěm. Uvnitř věže bylo točité kamenné schodiště a nahoře obranné podlaží. Pod věží se nachází zbytek portálu brány do přihrádku, jímž stoupala cesta na plošinu rozšířeného parkánu před čelem jádra. Odtud cesta pokračovala nejprve asi parkánem k bráně v jižní zbořené části obvodové hradby jádra. Komunikační schéma doznalo v průběhu doby změn, dnešní portál pochází z doby kolem poloviny 15. století. I první brána byla posunuta k západ a vybavena brankou pro pěší. Na konci 15. století vznikl za Mikuláše France z Háje nový okruh hradeb s baštami pro palné zbraně na protilehlých koncích a snad i téměř zmizelé předsunuté opevnění na pahorku před hradem. Za Viléma z Víckova pak došlo k přeložení první brány a vzniku nových objektů pro palné zbraně.

Na první fotografii je pohled na spojovací hradbu s předsunotu věží od severu. Na druhé pohled z jádra na okrouhlý bergrfit na soklu ve smyčce zdi. Na třetí je pohled na koronu spojovací hradby a předsunutou věž, na posledním pohled na jádro od severozápadu.

HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001