Zbořený Kostelec, původně Kostelec

Zříceniny hradu na ostrožnovitém výběžku při levém břehu Kamenického potoka nad jeho soutokem se Sázavou nedaleko Týnce nad Sázavou.

Hrad založil pravděpodobně Václav II. jako náhradu za Týnec nad Sázavou, ovšem v písemných pramenech hrad vystupuje poprvé až v roce 1342, kdy je do zástavy získal Oldřich Medek z Valdeka. O čtrnáct let později byl hrad Karlem IV. vykoupen, ale rok poté se opět dostává do zástavy. Majitelé se střídají až do roku 1443, kdy jej za svoje sídlo vybral loupeživý Kuneš Rozkoš z Dubé. V roce 1449 byl hrad neúspěšně obležen a až následující rok byl při dalším, tentokrát již úspěšném obléhání dobyt Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka, který nechal pobořený hrad obnovit a v roce 1456 dosáhl zrušení manského závazku. V roce 1467 byl hrad vojsky Jiřího z Poděbrad obležen, pozůstaky obléhacích prací a tábora se až donedávné doby zachovalo v nepoškozeném stavu, dobyt a následně záměrně zbořen. Podkopávaní zdí je v areálu dodnes velmi dobře patrné, odtud také pochází označní zbořený.

Dispozice hradu byla zřejmě již od nejstarší fáze dvojdílnou. Dolní hrad, obklopený ze tří stran výše položeným jádrem byl přes obezděný příkop přístupný v severovýchodní části areálu umístěnou čtverhrannou bránou s armovaným nárožím. V jádře se z prvé fáze se zachovala v podstatě jen část obvodové hradby na východní straně, kde byla situována i brána chráněná baštovitě vystupujícím částí hradební zdi jádra. Tato starší fáze hradu musela být velmi výstavná, jak dokazují v mladším zdivu druhotně použité architektonické články. V jihozápadní části se nachází plochostropý palác složitějšího půdorysu se zcela nově vystavěnou vnější obloukovitou zdí podepřenou mohutnými pilíři. Destrukce obovodových zdí způsobená nekvalitním podložím byla zřejmě problémem po celou dobu existence hradu.

Třetí stavební fáze, spojovaná nejspíše Hynkem Rozkošem z Dubé, vylepšila obranychopnost hradu. Na skále nad řekou byla postavena okrouhlá vysunutá věž umožňující kontrolu řeky i cesty pod hradem. Nově byla ohrazena i západní část nového hradu, byla zřízena malá brána spojující tuto část s korunou valu před příkopem, což zřejmě umožnilo vyvážení děl na val a dosažením mnohem účinější obranyschopnosti. Vyústění příkopu do svahu bylo opatřeno baštovitým zakončením umožňující jeho dělostřelecké využití. Vstupní brána dolního hradu byla přeložena na severní stranu, kde vznikla do příkopu vysunutá protáhlá branská věž.

Závěrečná fáze spojená se šternberskými úpravami byla zjevně prováděna ve značném spěchu, což lze dokumentovat smíšeným charakterem zdiva užívajícím veškerý dostupný materiál, včetně prakových koulí, nebo točnice padacího mostu vyrobené z druhotně použitých ostění ve zdivu nové přední části hlavní brány dolního hradu. Podstatně se změnila i zástavba jádra. Do kličky hradební zdi při bráně byla vložena dvouprostorová podsklepená budova se zklenutým přízemím, nově byla zastavěna i protilehlá strana nádvoří, kde vznikla dlouhá budova s roubenou, či hrázděnou východní stranou již v úrovni přízemí.

Dobroslava Menclová předpokládala existenci útočištné věže ve smyčce hradby podobně, jako je tomu v případě Pirkenštejna. Naproti tomu je Tomáš Durdík, s ohledem na vznik podsklepené budovy v tomto místě v následující stavební etapě, k tomuto schématu skeptičtější a vznik baštovitého útvaru přikládá spíše snaze o zajištění brány. V tomto případě by se mohlo uvažovat o bezvěžovém hradu, případně o hradu s plášťovou zdí. Jak je vidět, možnosti jsou skutečně veliké ovšem vzhledem fragmentárním vědomostem o prvé fázi jsou tyto úvahy spíše v rovině čistě teoretické. Za pozornost zcela jistě stojí i mladší, velmi nápadité stavební fáze posouvající obranyschopnost objektu výrazně kupředu. Poslední přestavba za Zdeňka Konopišťského pak již zcela zřetelně směřovala k využití hradu jako opěrného bodu schopného pojmout dostatečné množství vojáků, čemuž odpovídá i charakter nových budov.

Na první fotografii je vnější zeď paláce v jihozápadní části jádra zajištěná mohutnými opěrnými pilíři. Na druhém snímku je pohled z dolního hradu na smyčku hradby jádra a na třetím podsklepená budovu zabírající prostor ve smyčce hradební zdi. Na čtvrté fotografii je pohled z prostoru paláce v jihozápadní části jádra směrem na jih na vysunutou věž na skále nad řekou.

BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, Praha 1985
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky, Praha 2002
MENCLOVÁ, Dobroslava, České hrady, 1. díl, Praha 1976
SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XV. Kouřimsko, Vltavsko a J.-Z. Boleslavsko, Praha 1927