Vitějovice (Osule)

Zříceniny hradu na kopci Osule, 700 m západně od Vitějovic, 6,1 km severovýchodně od Prachatic.

Za stavebníka hradu je považován Přemysl Otakar II., po jehož smrti se, jak vypovídají hromady kamene připraveného v nádvoří, stejně jako rovné koruny vystavěného zdiva, stavba zastavila a nedokončený objekt, pobořený snad již za povstání Vítkovců (1276), zůstal až do nástupu Václava II. v majetku koruny. První zpráva o Vitějovicích pochází z roku 1283, kdy ves od krále Václava II. získal Jan z Michalovic. Roku 1298 se zmiňuje Bruno z Vitějovic a roku 1312 bratři Přibík, Racek a Vernéř. Poslední z bratří - Vernéř - se zavázal udržovat bezpečnost na cestě z Písku na Prachatice a do Pasova. V roce 1317 se stal hrad majetkem Bavora II. ze , který jej s bratry směnil za , po němž se bratři dále psali. Hrad, podle archeologických nálezů ještě částečně využívaný na počátku 14. století za držení příslušníků rodu z Újezda, ztratil význam a buď za Bavora ze Strakonic, nejpozději za rožmberské držby (1344), započaly na vystavěných částech bourací práce, jak dokládají stopy boření podkopáváním. Název Osule (1379) již označuje zříceninu.

Dvojdílná dispozice hradu zaujala protáhlý vrchol vysokého kopce. V čele menší vstupní části stála, blíže severozápadnímu nároží, zavázána v hradbě, mohutná okrouhlá věž. Analogická stavba vznikla i na opačném pólu dispozice - v kratší zadní straně na jihu. Větší, zadní část představují čtyři palácová křídla vymezující velké obdélné nádvoří vnitřního hradu přístupného průjezdem vedeným středem severního palácového křídla.

Na prvních třech fotografiích je pohled ze středu nádvoří na jižní, západní a severozápadní stranu palácového jádra. Na čtvrté fotografii je pohled z věže v zadní (jižní) části na přilehlý palác.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jižní Čechy, Praha 1986