Sovinec

Zachovalý hrad ležící ve stejnojmenné obci na členitém výběžku okraje Nízkého Jeseníku mezi údolími Tepličky a Oslavy s jejím levostranným přítokem Sovineckého potoka, 10 km jižně od Rýmařova.

Zakladateli hradu se stali Pavel a Vok, držitelé biskupského lenního okrsku s centrem v Huzové. Hrad vznikl nejspíše někdy mezi lety 1329 a 1332, kdy se zmiňuje ještě Vok z Huzové a potom již Pavel ze Sovince. Kolem roku 1480 se po smrti Jaroslava ze Sovince dostalo panství do rukou jeho příbuzného Heralta z Kunštátu, od kterého jej již o roku 1492 získal zpět Ješek Pňovský ze Sovince. Pňovská větev pánů ze Sovince jej pak držela až do první poloviny 16. století. Kolem roku 1540 prodal Ješek Pňovský zadlužené sovinecké panství Kryštofu z Boskovic a na Třebové. Po Bílé hoře získal roku 1623 panství Řád německých rytířů. V roce 1626 byl špatně udržovaný a málo bráněný hrad dobyt Dány generála Mansfelda. Po této zkušenosti došlo k opevňovacím pracem urychleným informacemi o chystaném útoku Švédů (1643), přesto hrad po třítýdenním obléhání vojskem generála Tostenssona kapituloval. Posádka Švédů zde zůstala až do roku 1650, po jejich odchodu byl hrad opraven, ale po zažehnání tureckého nebezpečí a přesunem správy řádových statků do Bruntálu začal zájem o hrad upadat. Po požáru v roce 1784 byly proto provedeny pouze nejnutnější opravy. Ve třicátých letech 19. století byl hrad využíván pro účely semináře, následně zde fungovala první lesnická škola na Moravě. Dalšího zájmu se dočkal na počátku 20. století, kdy zde vzniklo řádové muzeum a hrad sloužil jako letní sídlo. Za druhé světové války se stal základnou jednotky SS. V létě 1945 za ne zcela vyjasněných okolností vyhořel, od té doby probíhá pomalu jeho rekonstrukce.

Nejstarší úsporné jádro bergfritové dispozice o rozměrech 50 x 20 m zaujalo skalnatou část výběžku. Dodnes zachovaný válcový bergfrit o průměru 10 m stojící na osmibokém podstavci zaujal místo v zalamované smyčce 2,3 m silné hradby. Nepravidelně pětiboký palác dvouprostorový palác zaujal místo na přístupové straně v jihovýchodním cípu jádra. Přístup do hradu byl veden po úzkém hřbetu výběžku směrem od východu ke vstupu umístěnému pod věží. Na přelomu 14. a 15. století bylo jádro doplněno parkánem vybíhajícím na severovýchodě ve formě věžice na skále nad přístupovou komunikací nad současnou čtvrtou bránou. V této době mohlo na relativně chráněné západní straně v místě dnešního pátého nádvoří, nazývanému díky studni Brunnenhof, vzniknout obdélné předhradí o rozměrech 52 x 27 m obehnané kamennou hradbou s hranolovou průjezdní věží v severním průčelí. Zřejmě za husitských válek vznikl průjezdný příhrádek s další branskou věží pod výstupkem parkánu jádra.

Na přelomu 15. a 16. století vznikl za Pňovských ze Sovince v jižní části předhradí pozdně gotický palác spojený následně s jádrem krátkým západním křídlem s novým průjezdem do nádvoří. V této souvislosti je uvažován vznik příhrádku na jih od jádra - dnešní šesté nádvoří. Ohrada na východě v prostoru dnešního třetího nádvoří pak vznikla buď ještě za Pňovských, nebo následně po roce 1540 za Kryštofa z Boskovic. Provedené bohatě profilované kamenické detaily vypovídají o kvalitě kameníků. Raně renesanční přestavba za Kryštofa z Boskovic přinesla kosoúhlý palác při vstupní věži předhradí spojený s palácem na jižní straně ochozy, na západní straně dřevěnými na kamenných pilířích při hradbě, na východní pak částečně zděné využívající parkánu jádra. V této době mohlo vzniknout i stavení u dnešní třetí brány. Po polovině 16. století se pozornost věnovala rozšiřování opevnění, zřejmě v této době vznikla polygonální bašta zvaná Remter, opevnění výběžku nad údolí nazývaného Kočičí hlava a předsunutá osmiboká bateriová věž, jež se později stala základem kostelní věže. Po roce 1600 zbudoval Jan Kobylka z Kobylího mohutný čtyřboký barbakán s dnešní první bránou, kterým se spojila bateriová věž s hradem.

Po dobytí hradu Dány vznikly do roku 1643 tři barokní bastiony, došlo k rozšíření vstupního barbakánu, zabezpečení přístupu ke Kočičí hlavě obdélnou ohradou a na nejsnáze přístupné straně byly prohloubené příkopy doplněny zděnou kontreskarpou doplněnou na jihozápadě vložením dělové bašty. Informace o chystaném švédském útoku pak ještě vyvolaly urychlenou stavbu předsunuté věže na jihu zvané Lichtenštejnka, propojené s hradním příkopem 200 m dlouhou krytou chodbou.

Na první fotografii je pohled z prostoru před čtřbokým barbakánem s první bránou na barokní bastion a polygonální baštu Remter. Na druhé fotografii je kosý palác přiložený k severní straně jádra z věžice parkánu jádra na čtvrtou vstupní bránou. Na třetí fotografii je celkový pohled od východu, vlevo kostelní věž využívající osmibokou bateriovou věž, vpravo těsně za ní polygonální bašta Remter, Klippelovo rošíření barbakánu, za ním zeď parkánu jádra, bergfrit a zcela vpravo kosý palác při severní straně. Na poslední fotografii je pohled od jihu na předsunutou věž Lichtenštejnku, vlevo od ní je jižní pozdně gotický palác, vpravo polygonální bašta Remter.


PAPAJÍK, David, Páni ze Sovince. Dějiny rodu moravských sudích, Praha 2005.
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Dodatky, Praha 2007
SPURNÝ, František, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava, Praha 1983