Kunštát

Hrad přestavěný na zámek na ploché výšině nad soutoky Kunštátského potoku a Petrůvkou a bezejmenné vodoteče s Petrůvkou, jihozápadně nad městem.

Ačkoliv se hrad přímo zmiňuje poprvé až roku 1360, s ohledem na objev románského paláce lze za jeho stavebníka považovat zakladatele hlavní rodové větve, olomouckého komorníka Kunu, který se po něm roku 1279 psal. Kuna byl jedním ze synů Gerharta ze Zbraslavi, kteří kolem poloviny 13. století hráli důležitou roli v dějinách Moravy. Předpokládá se, že Kuna kolonizoval krajinu na výsluze zděděné po otci, který byl olomouckým komorníkem v letech 1236–1240. V držení rodu z Kunštátu zůstal hrad až do roku 1521, kdy jej zakoupil Vilém z Pernštejna, který jej prodal Janu Černčickému z Kácova (1529), v jehož rodině zůstal do roku 1560 a v té době také proběhly goticko-renesanční a raně renesanční přestavby. Poté se majiteli stala hrabata z Hardeku (do 1593). Po roce 1606 došlo k pozdně renesančním úpravám a po roce 1680 byl za Kašpara Fridricha hraběte z Lamberka hrad barokně přestavěn. V 18. a 19. století klasicistní a romantické úpravy, včetně parkových.

Dvojdílný hrad zaujal polohu na návrší spadajícím strmě na západní straně a od spočinku na severu též na severní, proto na volněji klesající východní straně vznikl mohutný, později barokně upravený val, jehož půlovál zajišťoval jádro i ze severní a nejsnáze přístupné jižní strany. Mezi valem a jádrem se nacházel příkop. Jádro půdorysu protáhlého lichoběžníku (19,5–27,5 x 55 m) tvořila obvodová hradba silná téměř 3 m, pouze na nejlépe chráněné západní straně měla tloušťku okolo 2 m. Zde také vznikl minimálně dvouprostorový, spíše však (podobně jako na Bukově) trojprostorový plochostropý patrový pozdně románský palác s pavlačí patra přístupnou venkovním dřevěným schodištěm. V severní hradbě se nacházela hranolová, v přízemí do nádvoří otevřená branská věž (8 x 6,7 m), která nestála v nároží, nýbrž mezi ní a obvodovou hradbou byla mezera. Předhradí lichoběžníkového půdorysu, jehož nejstarší podobu neznáme a bylo zřejmě dřevohlinitého charakteru, zaujalo polohu na severním spočinku pod jádrem. Studna se nacházela v jižní části nádvoří.

Vrcholně gotické přestavby přinesly rozšíření paláce na severu, jehož do oblouku zakřivená nádvorní zeď umožnila výstup z průjezdu brány. Třímetrová proluka ponechaná mezi čelní hradbou a severní stranou paláce sloužila pro vedení vstupu do patra věže (a dříve i na hradební ochoz). Byly vylámány sklepy zaklenuté valeně lomenou klenbou. Na opačné straně byl vyplněn kout mezi románským palácem a jižní hradbou.

Kolem poloviny 15. století došlo, zřejmě pod vlivem zkušeností z husitských válek a údajného dobytí hradu vévodou Albrechtem (1436), k vzniku parkánu kolem jádra. Změnilo se komunikační schéma, byla zazděna původní brána, do níž vedl přístup přes příkop z předhradí a ten byl nově veden do parkánu mezi jádrem a obezděným příkopem přes dvouprostorovou budovu (či vež s předbraním) u severovýchodního nároží, jejíž součástí byl padací most spouštěný na pilíř v příkopu. Nová brána do jádra byla prolomena ve východní hradbě. Okružní val s příkopem byl vyzděn pozdně gitickou zdí, do jíhož zalomení na jihovýchodě byl vložen dutý lichoběžníkový pilíř, který sloužil patrně jako zhlaví můstku umožňujícího pohyb obránců. V jižní části jádra došlo k přistavbě nového palácového křídla. V severním zdivu renesančních koníren se dochovala 54 m dlouhá a 2,8 m silná štítová zeď, která nahradila starší val. Na východě je zakončena hranatou do břitu zarovnanou věží, jejíž spodní část je plná, následuje nepřístupná šachta a pak obranné patro převyšující korunu štítové zdi. Stavení dolního zámku stojícího na místě předhradí přiléhají k hradbě s ostrým severovýchodním nárožím. Vzhledem k svázání obvodové hradby se zdivem věže lze počítat s tím, že vznikly současně. Pozdně gotického zástavbou dolního zámku je východní křídlo, a to do výše prvního patra, včetně průjezdu, jehož východ má drážky pro padací mříž.

Patrně ještě předrenesanční je tunelová brána v příčném valu vycházejícím z úbočí kopce, kterou stoupá cesta z městečka do předhradí. Pravděpodobně již v 16. století byla západní zeď jádra opatřena sedmi opěrnými pilíři a tarasní zdí vytářející úzký parkán. V renesanci vzniklo v jádře nové severní křídlo, hranolové schodišťové těleso v jižním křídle, byla vybourána východní hradba a došlo k výškovému sjednocení. Renesanční je i zástavba předhradí (mimo zmiňovaného východního křídla Dolního zámku). Barokním úpravám náleží především zasypání příkopu na jihu a opevnění nahradila parková zeď.

Na první fotografii je celkový pohled od jihovýchodu. Na druhé fotografii je obezděný příkop jádra s budouvou renesanční konírny a veží předhradí v jihovýchodním nároží. Na třetí fotografii je za arkádami ukrytá východní strana pozdně románského paláce s gotickými přístavky. Na čtvrté fotografii je brána předhradí.

HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001