Velký Vřešťov

Zaniklý hrad na výrazném homolovitém kopci obtékaném ze tří stran Trotinkou, nad stejnojmenným městečkem.

V písemných pramenech se hrad připomíná poprvé nejspíše roku 1348, kdy Vojek z Vřešťova a Albert, syn Rubina z Rýzmburka založili oltář a kaplanství v chotěbořském kostele. Zmínka v kronice tzv. Dalimila, která jmenuje Mutinu Vřešťovského coby bojovníka proti Braniborům v letech o smrti Přemysla Otakara II., se váže spíše na starší vřešťovské sídlo (viz Vřešťov). Větev příslušníků rodu z Rýzmburka zde sídlila až do poděbradské éry. Za poděbradských válek byl hrad, jako majetek Jana Zajíce z Házmburka, obležen a dobyt vojskem Jindřicha Minsterberského. Poté jej drželi Kordulové ze Sloupna, kteří zde setrvali až do roku 1638, kdy jim byl zadlužený majetek konfiskován. Starý hrad byl opuštěn a ponechán napospas.

Jednodílný hrad oválného půdorysu na vrcholu kopce byl ze tří stran obehnán mohutným příkopem s předhozeným valem. Na nejstrmější severozápadní a severovýchodní straně hradního kopce příkop s valem chybí. Přístupová komunikace vedla od jihu, kde po překonání příkopu vystoupala po západním úbočí kopce až na rozšířený spočinek pod jádrem na severu, kde po ostrém zalomení na jih vstoupila do jádra. Už od překonání příkopu na jihu vedla cesta parkánem, který v šroubovici obkroužil celé jádro. Parkánová zeď se viditelně nezachovala, její stopy můžeme hledat v podobě valovitého tělesa při okraji nad svahem. Vlastní jádro hradu je mimo dvou prohlubní nacházejících se na severovýchodní a severozápadní straně bez dalších stop zástavby.

Na první fotografii je pohled přes jádro na její severozápadní část. Na druhé a třetí fotografii je pohled do severozápadní části parkánu, na posledním snímku pak severozápadní nároží jádra z parkánu.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl II. Hradecko, Praha 1883
ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha 1989