Štítina

Zaniklý hrad ve stejnojmenné obci.

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1282, kdy se objevuje v predikátu bratří Jaroslava a Voka - synů Drslava ze Štítiny. Název Štítina náležel tvrzi, která se prvně výslovně uvádí roku 1377 v listině o rozdělení opavského knížectví. Větvi Benešoviců patřila Štítina až do roku 1370, kdy Janem ze Štítiny vymřela. V 15. až 17. století měnil statek rychle majitele. Stavební vývoj není v písemných pramenech až do 17. století podchycen, ale z postupně převládajícího označení hrad místo tvrz lze jen usuzovat, že byla na přelomu 16. a 17. století za Mikuláře Tvorkovského z Kravař upravena a rozšířena v renesančním stylu. Ještě roku 1645 hrad sloužil k vojenským účelům a měl posádku císařského vojska. O čtyři roky později prodal Karel Mošovský z Moravčína Štítinu Janovi z Bocku, který ji částečně upravil na zámek. Bockové jej pak drželi až do roku 1755, kdy jej sňatkem získali Chorynští z Ledské. Za nich proběhly další úpravy (1755), byl zasypán vodní příkop a zrušen padací most. V říjnu 1988 byl pak hrad zcela zbytečně a bezohledně zničen a srovnán se zemí.

Fortifikace zaujala místo v nivě Opavy, jejíž rovinatý terén od západu, severu a východu hradu vymezený obloukem řeky byl pokryt rybníky. Dodnes se zachoval pouze menší, položený severozápadně od hradu, který byl v současnosti zvětšen. Na jihu hrad chránila mlýnská strouha odbočující z řeky, která napájela jak rybníky, tak příkopy kolem hradu, před nimiž byl vyhozen val. Zbytky opevnění na jižní a západní straně byly patrné až do roku 1988. Na jihozápadě měly relikty valu vysoké asi 1 m ještě v roce 1981 šířku 9 m, v koruně asi 4,5 m. Na severovýchodě byla jejich šířka asi 3,5 m. Šíře příkopu napojeného na jihozápadě na mlýnskou strouhu byla kolem 11 m. Směrem od jihu vedla k hradu a kolem něj dál k řece Opavě cesta. Hrad byl zřejmě pravidelnou čtyřstrannou dispozicí, která by měla už ve 13. století předstupně v utváření jader Cvilína a Heraltic. Na východní přístupové straně stál obdélný podsklepený palác s průjezdem na nádvoří v krajním úseku. Do průjezdu ústil padací most přes příkop. Patro paláce mělo zřejmě místnosti dostupné z pavlače na nádvorní straně, kterou nahradila dřevěná renesanční pavlač, zmíněná v roce 1652. Při renesanční přestavbě pak dostal výškově vyrovnaný trojkřídlý objekt charakteristickou renesanční atiku s cimbuřím, známou z veduty z roku 1671. Středověká Štítina je objekt analogický spíše tvrzím, ovšem její přiřazení k hradům je opřeno o situování mimo ves, osada u hradu zvaná v roce 1570 jako Vystrkov a od 17. století Trúbky, nebyla vesnicí, ale jen skupinou služebních domků, a dále pak o roli, kterou sehrála jako zemská pevnost už koncem 14. století a dokonce ještě za třicetileté války.

Na první fotografii je pohled od jihu přes mlýnskou strouhu. Na druhé a třetí fotografii je pohled od východu na místo, kde ještě v roce 1988 stála budova zámku ukrývající v sobě i hmotu původního hradu. Na čtvrté fotografii je pohled od kaple ze severu.

KOUŘIL, Pavel – PRIX, Dalibor – WIHODA, Martin, Hrady Českého Slezska, Brno – Opava 2000
PLAČEK, Miroslav, Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 2001
SPURNÝ, František, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava, Praha 1983