Skalka

Zřícenina hradu na čedičovém skalním vrcholu severovýchodně nad vsí Vlastislav,

Hrad se poprvé objevuje v predikátu Petra ze Skalky (1357–1360), s ohledem na kontinuitu osídlení oblasti (0,5 km severozápadně se nachází hradiště spojované s Kosmou zmiňovaným lučanským knížetem Vlastislavem ) není zdaleka vyloučen jeho starší původ. Před rokem 1414 získal majetek, k němuž patřila řada vsí v severozápadní a západní části Českého středohoří Hanuš ze Sulevic, jenž stál za husitských válek na Zikmundově straně. V majetku rodu, který vlastnil i další hrady v Středohoří, zůstala Skalka až do 16. století. V roce 1540 ji držel Jan z Vřesovic, ovšem záhy ji získal opět Jan Kaplíř ze Sulevic a na Košťálově (1544). Před rokem 1578 přešel hrad sňatkem do majetku Hrzánů z Harasova. Zřejmě za nich přestal být obýván, nápisy v nejnižším interiéru věže dokládají, že v letech 1605 a 1615 byla využívána jako vězení. Definitvní zánik přineslo zpustošení Švédy (1639). Po polovině 17. století si Hrzánové pod hradem zbudovali raně barokní zámek, na jehož stavbu byla rozebrána většina hradních konstrukcí.

Nejlépe dochovanou část hradu představuje nepravidelně okrouhlý bergfrit ze světlého lomového kamene stojící na nejvyšším místě skalky, přístupný portálem ve výši prvního patra. Za ním se na skalním výchozu zřejmě nacházel nevelký palác, z něhož se nedochovaly žádné pozůstatky. Jádro bylo od předhradí odděleno do skály vysekaným příkopem, za nímž se nachází relikty brány. Plocha předhradí, využívaná v novověku jako zahrada, nenese mimo zbytků brány při vstupu do předhradí žádné další stopy zástavby.

Na první fotografii je předhradí od příkopu jádra, na druhé fotografii je opačný pohled směrem na jádro. Na třetí fotografii je bergfit od vstupu do jádra na severozápadě, na čtvrté jádro od jihovýchodu.

ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha 1984
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000