Rechenburk

Zaniklý hrad na na skalnatém ostrohu vybíhajícím z východního svahu Zámeckého vrchu nad západním okrajem vsi Libeč.

Archeologické nálezy datují vznik hradu do druhé poloviny 13. století, kdy zřejmě vznikl, podobně jako Hrad u Horních Vlčic jako mocenský opěrný bod v rámci kolonizačního podnikání příslušníků rodu ze Švábenic. Po odchodu tohoto rodu z Trutnovska na přelomu 13. a 14. století ztratil smysl a záhy zanikl.

Jednodílná dispozice hradu zabrala skalnatý ostroh, který byl na čelní straně oddělen od klesajícícho svahu Zámeckého vrchu trojnásobným valem a příkopem. Okrouhlé jádro bylo zřejmě opevněno valem a obsahovalo objekt na nasucho kladené podezdívce. Plocha je v současnosti bez známek nadzemních staveb. Od zadní části dispozice, jejíž účel nám není znám, bylo odděleno dalším příkopem. Ve skalním bloku nesoucím jádro je v jeho severozápadní části nad svahem nepravidelná průrva, pravděpodobně vzniklá zvětráním metamorfované horniny. Zadní část dispozice je tvořena skalním blokem s rovným plató bez viditelných známek zástavby. V jeho jihozápadní části jsou rovnoběžně s osou příkopu patrny tři nepravidelné kolmé díry o rozměrech asi 20 x 25 cm vzdálené od sebe 1 až 1,5 m (snad propadlina trhliny mezi skalními bloky). V severovýchodní části, kde ostroh přechází do strmého klesání, je v bloku nepravidelná, asi 1,3 m vysoká průrva, kterou lze prolézt na malou, severovýchodním směrem orientovanou plošinkou pod převisem o rozměrech přibližně 1,5 x 3 m. Nejsou zde patrné žádné kapsy nebo draže. Rechenburk představuje hrad nenáročné konstrukce, jehož účelem nebyla rezidenční funkce, nýbrž sloužil jako mocenský opěrný bod v rámci kolonizace.

Na prvních dvou snímcích je pohled na lokalitu od přístupu. Na třetím snímku je pohled na jádro přes příkopy z čela hradu a na čtvrtém je skalisko v zadní části hradu.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000