Rabštejn

Zřícenina hradu na strmém vrcholovém skalisku hřbetu vybíhajícího jižně z masivu Vinné hory asi 2 km severozápadně od konce vsi Bedřichov.

Zakladatel hradu, jehož počátek se datuje na přelomu 13. a 14. století, není znám. Uvažuje se o zeměpanském původu, Ronovcích a Hrabiši ze Švábenic.V písemných pramenech se hrad objevuje k roku 1318, kdy jej olomoucký biskup Konrád postoupil Janu Lucemburskému poté, co jej dobyl na stoupencích Jinřicha z Lipé. Po smíru krále s Jindřichem byl hrad navrácen, v roce 1355 jej Pertold z Lipé prodal markraběti Janovi. V roce 1398 jej markrabě Jošt prodal Prockovi z Bouzova a následně byl zastavován dalším držitelům. Za husitských válek byl hrad v držení přívrženců kalicha, purkrabí Jiřího Tunkla z Brníčka Jiřík Štos z Albrechtic odsud plenil biskupské statky (1437). V roce 1464 jej zástavně držel Jindřich z Jenštejna, za něj zřejmě došlo k rozšíření předhradí, neboť se zvedla zástavní suma. Za česko-uherských válek byl hrad před rokem 1438 dobyt vojskem Matyáše Korvína, jako centrum panství byl však obnoven. Opuštění znamenala až stavba nové tvrze v Janovicích (někdy po polovině 16. století), roku 1586 se již uvádí jako pustý. K částečné obnově pak došlo za třicetileté války, roku 1645 se na něm usadili Švédové. V šedesátých a sedmdesátých letech byl hrad ještě upravován, na konci 17. století pak definitivně zpustl.

Podobu hradníu silně determinovalo staveniště tvořené třemi výraznými skalními bradly pospojovánými hradbou. Vznikla tak zhruba trojúhelníková dispozice s jednotlivými skalisky v nárožích. Vzhledem k terénu nebyly nutné ani příkopy. Bránu prolomenou v jihovýchodní zdi bránila z východního boku oblá bašta přiložená k jednomu z bradel. Na něm jsou patrné pozůstatky pravoúhlé věže o rozměrech 7 x 8 m, pod ním se nacházela dvojprostorová zalomená budova. Vedle ní se v severní hradbě nacházel průlom po výpadní brance sousedící s další skálou tvořící severozápadní nároží. Temeno skály nezachovává stopy zdiva, je však dnes přístupné žebříkem ve svislé puklině. Mezi touto skálou a jihozápadním bradlem jsou relikty další budovy, jejíž stropní trámy byly uloženy ve vysekaných kapsách. Vrcholová plošina byla součástí patra paláce.

Na jihu je k hradu připojeno rozlehlé předhradí ohraničené 1,3 m silnou hradební zdí technicky a zednicky horší kvality. Usuzuje se, že vzniklo narychlo při opevňování hradu na počátku česko-uherských válek. Vybaveno je však opevňovacími prvky umožňujícími boční postřel dlouhých hradebních úseků - široká lichoběžníková bašta na severozápadním skalisku, hranolová bašta uprostřed jižní kurtiny a zaoblená v jihovýchodním nároží. Objekt nad přístupovou cestou v jihozápadním nároží má tvar pětibokého bastionu a je až raně barokního původu. Všechny bašty byly vybaveny plošinami k postavení děl. I přes značnou velikost předhradí se zde nacházela pouze tři stavení a z toho jen jediné při hradbě. Severní bylo vyzděno provizorně na hliněnou maltu až po polovině 17. století. Osobitým způsobem tak dokládá život hradu.

Na prvních dvou fotografiích je severní hradba jádra. Na druhém snímku je detail hradby jádra ve východním nároží, na čtvrtém zeď předhradí na západě (pohled od jádra).

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001