Nový Hrádek

Rozlehlá zřícenina hradu na skalnaté šíji ostrohu ostrého meandru Dyje, 2,7 km jižně od Lukova s výhledem na impozantní scenérii pěti hlubokých údolí Dyje a potoka přitékajícího směrem od rakouského hradu Kaja.

V písemných pramenech je hrad poprvé připomínán až roku 1403, ovšem jeho počátek je, na rozdíl od mnoha jiných lokalit, bezpečně znám. Roku 1358 směnil moravský markrabě Jan Jindřich s louckým klášterem svou ves Bantice za Lukov a jeho okolí s vrchem nad Dyjí, na kterém hodlal vystavět hrad. Listinu pak symbolicky datoval nad "zmíněným vrchem nad Dyjí". O tom, že si markrabata hradu považovala, svědčí nepochybně i skutečnost, že jej zadlužený Jošt prodal až roku 1403 Přechovi z Kojetic. Po něm hrad někdy v letech 1418-1419 získal jeho zeť, rakouský pán Osvald z Eytzingu, jehož rod držel hrad až do roku 1516. Poté hrad krátkou dobu drželi páni z Kunštátu, Krajířové z Krajku a nakonec Dietrichštejnové. Po připojení k Vranovu přestal být udržován a po zpustošení Švédy roku 1645 byl opuštěn. Na počátku 19. století byla do předhradí vestavěna hájovna. Po zřízení hraničního pásma byl až do devadesátých let 20. století nepřístupný.

Nejstarší markraběcí hrad byl složen ze dvou soustředných měkce modelovaných oválů mohutných hradebních zdí bez ostrých zlomů, jejichž hmota není rušena žádnými otvory. Ovál jádra s osami 41 m a 19 m tvoří 2 až 3 m silná hradební zeď vysoká až 13 m dochovaná po ochozy, místy s ozuby. Je prolomena pouze vstupní brankou na jihovýchodě opatřenou vpadlinou pro padací mostek a otvorem palácového arkýře. Hlavním stavením jádra se stal částečně podsklepený palác přiložený k hradební zdi, jehož jediným náročnějším prvkem byl arkýř. Místnost, jíž náležel, byla vybavena krbem. Druhé obytné stavení vzniklo přepažením jihozápadního cípu nádvoří, nejmladší a nejkomplikovanější útvar pak v protilehlé straně. V patře krátkého křídla se mohla nacházet kaple, k ní je přiložena místnost se dvěma klenebními pásy, možná by se mohlo jednat o kuchyni pocházející ještě z 15. století. Vodu zajišťovaly dvě do skály vysekané cisterny o celkovém objemu 60 m kubických s ohlubněmi z pískovcových kvádrů.

Vnější nižší plášť hradby o tloušťce 2 až 2,8 m o výšce kolem 7,5 m na dvou stranách zmizel. Na východní straně se nachází zazděný vchod brány, která sloužila před vytvořením bočního příhrádku dostupného přes 17 m široký šíjový příkop oboustraně uzavřený zdí po dřevěné mostovce podepřené dvěma zděnými pilíři. Vstup do příhrádku chránila z boku dovnitř otevřená hranolová věž. Vstup do jádra pak byl v souvislosti s jeho vybudováním přeložen do nově vzniklého pětibokého přístavku na jihozápadě vně hradby, přístupného po dřevěné rampě. Od něj pokračovala cesta mezi hradbami k brance jádra. Šíře parkánu mezi oválem jádra a vnějším pláštěm pohybující se mezi 3,5 až 6 m neumožňovala další zástavbu tohoto prostoru, kromě další cisterny zasekané ve skalním výchozu.

Za Eytzingerů vzniklo, zřejmě po zkušenostech z husitského obléhání hradu Kaja, předsunuté opevnění tvořené dovnitř otevřenou okrouhlou baštou s možným malým ohrazením, před kterým byl vylámán další šíjový příkop. Následně mohlo vzniknout i velké, až 100 m dlouhé a v nejširším místě 45 m široké předhradí. Po uklidnění poměrů na konci 15. století bylo předsunuté opevnění přestavěno na pozdně gotické palácové stavení. K baště byla postupně přistavěna dvě krátká trojpodlažní křídla s armovanými nárožími a příkopovou zdí. Přetrvávající pevnostní funkci dokládá portálek s vpadlinou pro svoditý můstek. Miniaturní nadvoří bylo opatřeno kamennými schodišti do místností osvětlených v patrech pravoúhlými okny, z nichž dvě jsou vybavena středovými kříži. Toto nádvoří obíhaly i dřevěné ochozy, do nichž byl zřejmě zapojen i přezděný interiér bašty. Patrně v souvislosti s dokončením palácových úprav byl přední a zadní hrad propojen hradbou z drobného kamene. Nová první brána chráněná baštou s klíčovou střílnou pak našla svoje místo pod masivním zděným tarasem sloužícím pro postavení děl. Do konce 16. století pak už byly jen vytvořeny terasy pro zahradu na jihovýchodní straně.

Na první fotografii je pohled na vstupní bránu do příhrádku směrem od jádra. Na druhé fotografii je pohled jádrem na jihozápadní konec, na třetí fotografii pohled opačným směrem. Na čtvrtém snímku je pohled na markraběcí tzv. zadní hrad z předního hradu.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha 1989