Loučky

Zřícenina rozsáhlého hradu na západním konci protáhlého návrší nad levým břehem Loučky (Bobrůvky), 0,5 km jihovýchodně od Dolní Loučky, 2,5 km západně od Předklášteří u Tišnova.

Loučská kotlina byla osídlena již v první polovině 13. století, jak o tom svědčí románský kostel svatého Martina v Dolních Loučkách. Hrad, jehož majetek vznikl oddělením od deblínského dominina, se poprvé připomíná v souvislosti s Hartlebem (1278), příslušníkem rodu z Deblína, jenž se předtím po Deblíně (a také nám blíže neurčeném Dubně) psal. V roce 1292 se objevuje Vítek z Loučky, který se objevuje ještě roku 1322. Vítek zemřel bez mužských dědiců, neboť v polovině 14. století již hrad držel Hroch z Kunštátu, po němž přešel na boleradickou větev rodu. V roce 1366 se objevuje kunštátský purkrabí Dětřich z Chvališova, v roce 1390 bratři Vilém, Smil a Čeněk z Kunštátu a Loučky. V držení příslušníku rodu z Kunštátu zůstal hrad až do svého zániku (před rokem 1497).

Lichoběžníkové jádro hradu (54 x 27 m) zaujalo vyvýšený konec protáhlého skalnatého návrší. V severovýchodním nároží jeho čela se nacházel okrouhlý bergfrit o vnějším průměru 8,3 m a vnitřním 2,1 m, vedle něho stála budova. Palác, částečně krytý hmotou věže, zaujal jihovýchodní nároží. Cesta do jádra stoupala, pod kontrolou věže a hradby jádra, po severozápadním úbočí z dolního hradu, který zajistil jádro z přístupnější severní a východní strany. Čelo dolního hradu tvořila v oblouku vedená hradba štítového charakteru o tloušťce asi 5 m, dnes představované valem s vystupujícím amorfním zdivem (tloušťka hradby na severu činila 2 m). V jihovýchodním a severním nároží čela se nacházely dvě hospodářské budovy. Podél severní strany dolního hradu se táhne uměle upravený terénní stupeň měnící se v úrovni předhradí v příkop a val. Z vnitřní části byl takto vzniklý násep obezděn kontreskarpovou zdí. Od předhradí byl dolní hrad, přístupný po dřevěném mostě ústícím do brány prolomené v čelní štítové zdi, oddělen do skály vysekaným 25 m širokým a 5 m hlubokým šíjovým příkopem, uzavřeným na obou koncích zdí.

Obdélné pravidelné předhradí (52 x 36 m) bylo v čele odděleno 25 m širokým a 4 až 5 m hlubokým do skály částačně vysekaným šíjovým příkopem, před nímž byl ještě vyhozen val. V severovýchodním koutu vstupovala do příkopu komunikace, která pokračovala podél čela a jižní strany předhradí, kde vstoupila do přímo do brány. Prostor před bránou byl ovládán z příhrádku nově přiloženého k jižní straně předhradí, který měl místo cimbuří střílny. Z brány vedla cesta do nádvoří obezděnou soutkou - typicky pozdně gotickým prvkem. Na severu nádvoří se nacházela dlouhá budova. Na východní straně se nad šíjovým příkopem tyčila štíhlá hranatá stavba, buď se jednalo o věž nebo baštu zajišťující prostor příkopu, není ovšem vyloučena ani změna komunikačního schématu, pak by se mohlo jednat o branskou věž, do níž vedl přes šíjový příkop dřevěný most.

Na první fotografii je plocha jádra od východu, vpravo je patrný relikt stavby stojící na severu vedle věže. Na druhé fotografii je severní strana dolního hradu. Na třetí je čelo jádra a dolního hradu z předhradí, na čtvrté jižní strana předhradí s příhrádkem a bránou.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981