Kalich

Zříceniny hradu na vysokém čedičovém vrchu nad Třebušínem.

Starší objekt na území bývalé býčkovické komendy obsadil v roce 1421 Jan Žižka z Trocnova, který využil jeho strategickou polohu vůči Litoměřicím představujícím strategicky významný bod, a v témže roce jej i radikálně přestavěl. V souvislosti s tím také vznikly v blízkém sousedství jako pojištění problematické zástavy i protiváha Kalicha hrady Panna a Litýš, V následujících letech zde také proběhlo několik vojenských akcí. Po Žižkově smrti přešel hrad na jeho bratra a sestru. V roce 1437 dal císař Zikmund býčkovické zboží do zástavy Heníkovy z Valdštejna, následně jej ovšem znovu zastavil Zikmundovi z Vartenberka, který toto území ovládl. Za neznámých okolností se pak hrad dostal do držení Viléma z Illburka. Poté, co se Vilém odvrátil od krále Jiřího z Poděbrad, Kalich kapituloval vůči královskému vojsku (asi 1467). Poslední zpráva o Kalichu pochází z doby mezi lety 1471-1488, kdy Petr Kaplíř ze Sulevic pohnal Ješka Svojanovského z Boskovic k soudu o navrácení hradu. Při prodeji býčkovického majetku s pustým hradem Litýšem se již Kalich neobjevuje, lze předpokládat, že zpustl někdy v tomto období. Název hradu, po němž se husistký vojevůdce i psal symbolicky dobře zapadá mezi další jména hradů husitských hejtmanů z prvého desetiletí husitských válek.

Vlastní hrad zaujal polohu mezi dvěma skalními vrcholy nesoucími věže. Na předním z obou stála dnes nedochovaná okrouhlá věž, zatímco na zadním čtverhranný donjon. Přístupová cesta stoupala po úbočí do příhrádku pod předním vrcholem a odtud pokračovala věžovitou branou na nádvoří. Východní stranu ohrazovala od brány až k donjonu obvodová hradba a oba boky pak ještě i příkop. V sedle mezi oběma skalními vrcholy existovaly různé stavby, dnes zachované toliko ve formě málo náznaků. Obranu vstupu zajišťovalo vysunuté opevnění tvořené okrouhlým zemním baštovitým dělostřeleckým postavením spojeným dlouhým ohrazeným krčkem s čelem hradu. Tábořiště polního vojska se nacházelo nejspíše na spočinku na jihovýchodní straně hradního kopce, kde se zachoval i příkop.

Na první fotografii je pohled na východní stranu jádra od brány k donjonu v zadní části. Na druhé je pohled na pozůstatky věžovité brány z předního vrcholu, na třetím západní strana jádra a na čtvrtém pohled na vysunuté opevnění z téhož místa.

ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha 1984
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000