Houska

Hrad přestavěný na zámek na skalnaté pseudoostrožně při stejnojmenné osadě mezi Dubou a Mšenem.

Poprvé se hrad objevuje v písemných pramenech k roku 1316 jako majetek Hynka z Dubé. Jeho založení na okraji rozsáhlé dosud neosídlené oblasti budoucího Bezdězska-Dokeska je však připisováno již do počátků vlády Přemysla Otakara II. v souvislosti s kolonizací tohoto prostoru, jehož centrem se měl napříště stát Bezděz. Soudě podle architektonických prvků realizovala stavbu obou hradů táž huť. Jakým způsobem se hrad dostal do držení rodu z Dubé, nevíme, předpokládá se, že se tak stalo v letech po smrti Přemysla Otakara II. Poté již trvale zůstal v šlechtických rukou a i dnes je v soukromém držení.

Jádro původně dvoudílné dispozice hradu tvořila tři palácová křidla zachovaná dodnes v plné výši, čelní stranu uzavírala hradba doplněná parkánem. V jihovýchodním nároží se na upraveném skalním suku vypínala čtverhranná věž zbořená zřejmě společně s opevněním hradu a poplužním dvorem před ním na počátku druhé poloviny 17. století. Takto získaným materiálem pak byly zasypány oba příkopy před vlastním jádrem a dvorem. Skalní blok, na jehož vrcholu stála původně věž byl organicky využit jak východním palácem, tak i při pozdějších přestavbách. Ikonografickým pramenem k podobě hradu v 16. století je výmalba komnaty ve východním křídle.

Výjimečný prostor představuje hradní kaple zaujímající severovýchodní nároží. Pod renesančími omítkami se tu totiž dochovaly původní tématicky i výtvarně pozoruhodné původní gotické nástěnné malby. Mimo výjevu Ukřižování, výjevů ze života Panny Marie a scény Utrpení jsou zajímavé postavy archanděla Michaela na protějších stěnách (jako bojovníka s drakem a važeč duší při posledním soudu). Na plášti šnekového schodiště vedoucího na tribunu pak zaujmou dvě alegorické postavy dobra a zla s meobvyklou postavou bojovníka s obrovským lukem.

Svým pojetím se Houska blíží jak Bezdězu, zvláště použitím nového seskupení místností s absencí velké auly a podobností plastik, tak stavbám z jižních Čech (Písek a Zvíkov) použitím půdorysného schématu.

Na první fotografii je čelní strana jádra se skalním sukem v jihovýchodním nároží. Na druhé a třetí fotografii je východní a severní strana jádra, na poslední pak celkový pohled od severu.

ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha 1984
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky, Praha 2002
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 2, Praha 2005
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 3, Praha 2008
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 4, Praha 2011
GABRIEL, František – PANÁČEK, Jaroslav, Hrady okresu Česká Lípa, Praha 2000
MENCLOVÁ, Dobroslava, České hrady, 1. díl, Praha 1976
SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl X. Boleslavsko, Praha 1895