Hamrštejn

Zřícenina hradu na kopci v krčku ostrožny obtékané Lužickou Nisou, 1,7 km jihovýchodně od Andělské Hory, 1,5 km jihozápadně od Machnína, nedaleko Liberce.

V písemných pramenech se hrad poprvé připomíná roku 1357, kdy Bedřich z Bibrštejna slíbil věrnost Karlu IV. V roce 1411 se na listině, jíž se Jan z Bibrštejna vzdal patronátního práva ke kostelu v Liberci ve prospěch kláštera sv. Tomáše v Praze, objevuje hamrštejnský purkrabí Mikuláš Dachs. Zdá se, že hrad v té době zřejmě sloužil nejen k ochraně západního cípu bibrštejnského majetku, coby protiváha donínského Grabštejna, ale i jako správní centrum libereckého dílu panství. Za husitských válek se hradu zmocnil Jan Čapek ze Sán (1433), který jej po dva roky podržel. Poté se hrad vrátil zpět Bibrštejnům. Zřejmě v důsledku sporů v rodině byl po uzavření míru mezi Vladislavem II. Jagellonským a Matyášem Korvínem Hamrštejn prohlášen za propadlé léno (1478), jehož správcem se stal Hanuše z Rechenberka. O hrad projevil zájem Jan z Donína na Grabštejně, jenž nařkl Hanuše, že drží neoprávněně některé jeho majetky. Donínům tehdy připadl pouze Machnín, jež se prvně zmiňuje v letech 1353–1383 jako sídlo Jana II. z Donína, ostatní vsi zůstaly jako příslušenství k hradu nadále drženého Bibrštejny. Hraniční spor se přesto táhl téměř sto let až do roku 1545, kdy byl uzavřen s tím, že všechny okolní vsi přešly do vlastnictví Donínů a hrad tak zůstal zcela izolován. Bibrštejnové jej drželi až do vymření frýdlantské větve rodu roku 1551, kdy připadl králi. Po krátké zástavě Hohenzollernům koupil hrad Bedřich z Redernu (1558), tehdy se Hamrštejn zmiňuje jako pustý. Zda zanikl při hraničních bojích s Doníny, či byl opuštěn, nevíme.

Protáhlá dispozice jednodílného hradu zaujal příkrý kopec s dvěma skalnatými vrcholy, na nichž vznikly dvě netypické věže; menší, nepravidelně okrouhlá na čelní - severní straně a větší, čtyřúhelná, se zaoblenýmá nárožími v zadní, jižní straně. Větší, dnes lépe dochovaná věž, která zřejmě byla také hlavní obrannou stavbou hradu, měla obytný charakter. Celek v měkké křivce obkroužila obvodová hradba, k níž se na západě, v sedle mezi oběma vrcholy, přimykala dřevěná budova. Přístupová cesta, vedená ze sedla v krčku ostrožny, dnes pozměněném stavbou železniční tratě, vstupovala do takto vymezeného okrsku v sedle na východní straně.

Na první fotografii je větší věž na jižní straně, na druhé obvodová hradba na západní straně sedla. Na třetí fotografii je severozápadní nároží čela - pohled z prostoru menší věže a na posledním snímku je sedlo a větší věž ze severního vrcholu nesoucího fragmenty menší věže.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 4, Praha 2011
ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha 1984
SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl X. Boleslavsko, Praha 1895