Frejštejn

Zřícenina hradu na strmém výběžku ze snížené části ohybu pravostranné údolní terasy Dyje nad obcí Podhradí.

Zakladateli jednoho z nejstarších šlechtických hradů na Moravě se stali rakouští šlechtici s erbem tří leknínových listů, příslušníci rodu z nedaleké Trnavy (Thürnau, dříve Dírná). Členové tohoto rodu se na Moravě angažovali v zeměpanských službách a jejich určité rodové odnože se zde i usadily. Roku 1251 se připomíná Gaitmar z Frejštejna, ovšem dubleta listiny vznikla až po roce 1261. V pravé se Gaitmar jmenuje jako syn Ulricha Libera (německy Frei). Podle kronikářské zprávy byl někdy v letech 1283-86 hrad dobyt rakouským vojskem, neboť z něho působila loupežná družina. S touto trestnou družinou musel souhlasit mladý Václav II., pravděpodobnou podmínkou bylo, že dobytý hrad bude postoupen králi. Další zpráva pochází z roku 1331 v souvislosti s purkrabstvím na Frejštejně. Za vlády Jana Lucemburského drželi hrad nějakou dobu bavorští páni z Klingenberga, ale již roku 1354 byl na hradě markraběcí purkrabí Petr Hecht z Rosic spravující současně i nedaleký Vranov. Jako zeměpanský zůstal hrad až do roku 1422, kdy jej král Zikmund zapsal Lipoltovi Krajířovi z Krajku. Po něm jej držel Jan Krajíř z Krajku, náležející k významným představitelům moravské šlechty, jeden ze sedmi rozhodčích ve sporu české a moravské šlechty urovnávaném roku 1440 ve Velkém Meziřící. Ačkoliv se připojil k zemskému míru, sám jej nakonec nedodržel, přepadával okolní městečka a vsi na Moravě i v Rakousích. Z rozhodnutí moravských stavů byl hrad vykoupen a měl být pobořen. Osud hradu je zde však nejistý, zdá se, že došlo k jeho obnově, neboť krátce po polovině 15. století byla k hradbě přistavěna polygonální bašta a mohutné pilířové věžice. Při dělení statků mezi syny Volfganga Krajíře v roce 1487 se už ale uvádí jako zbořený.

Původní jádro hradu představuje skromnou dispozici o největších rozměrech 30 x 17 m, v jejímž čele stál okrouhlý bergfrit s průměrem 9 m vevázaný do obvodové hradby o síle kolem 2 m. Proti němu se na opačném konci miniaturního nádvoří nacházel ve zkoseném konci oválu hradby dvouprostorový patrový palác. V další etapě obklopil jádro pětiúhelník hradby o síle mezi 1,8 až 2,3 m, v jehož severovýchodním zlomu stála kaple připomínaná roku 1347, na kterou v první třetině 14. století navázal velký trojpodlažní plochostropý palác s pravoúhlými okny obsahující po dvou nestejně velkých prostorech. První brána stála v jihozápadním nároží za 35 m širokým šíjovým příkopem, který překlenul dřevěný most vystupující ze skaliska vysunutého do příkopu. Vlivem husitských válek zřejmě došlo k zesílení opevnění přistavěním parkánu s hranolovými baštami téměř kolem celého opevnění.

Na první fotografii je relikt dělící hradby s bránou z poloviny 15. století, na druhé západní nároží jádra hradu, na třetí fotografii vnější stěna paláce s dělící příčkou v severní části a na čtvrté celkový pohled ze vsi Podhradí.

HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001