Dobřínsko

Terénní stopy uvažovaného sídla na konci úzké ostrožny v záhybu Dobřínského potoka, při jižním okraji stejnojmenné vsi, 470 m jižně od kostela sv. Prokopa.

Písemné zprávy o lokalitě mlčí, k roku 1278 se však objevuje Vícemil, první známý příslušník rodu, který se po Dobřínsku (poprvé zmiňovaném již roku 1141) psal. Roku 1298 se v listině vydané ve prospěch templářů jmenují bratři Mikuláš, Jimram, Abel a Vícemil, z nichž poslední dva byli řádovými členy, v svědečné řadě se připomíná Kadolt z Dobřínska. Uvádí se také farní kostel sv. Prokopa, který má pozdně románské jádro. Mikuláš se připomíná ještě roku 1310. V polovině 14. století držel díl vsi Bransud z Čermákovic, manžel Kláry (pravděpodobně z Dobřínska). Roku 1367 se připomíná klerik Pavel, původně Michal z Dobřínska, ovšem již roku 1358 náležela ves k majetku hradu Templštejna, zánik sídla by tak mohl náležet do poloviny 14. století.

Ostrožnu oddělila (nejspíše uměle upravená) mělká rozsedlina, za níž se na úzkém hřbítku ostrožny nacházel protáhlý úsek o šířce 3–4 m s vyvýšeným západním koncem. Za ním se následoval druhý šíjový příkop o šířce 12 m a hloubce 2,5 m, který oddělil obdélnou plošinu (19 x 10 m), jejíž jižní stranu kopíruje níže položená terasa napojující se ke klesajícímu opyši. Plocha jádra je rovná, mimo novodobého výkopu v severovýchodním nároží čela bez viditelných stop.

Na první fotografii je pohled na jádro přes druhý šíjový příkop, na druhé fotografii je opačný pohled z jádra. Na třetí fotografii je zadní plocha jádra a na čtvrté celkový pohled na konec ostrožny od severovýchodu.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001