Děvičky

Zřícenina hradu v strategicky výhodné poloze na severovýchodním konci Pálavských vrchů nad Pavlovem nedaleko Mušova, dnes zatopeného vodami Novomlýských nádrží.

V písemných pramenech se hrad objevuje prvně roku 1222 v souvislosti s kastelánem Štěpánem z Medlova, předkem pánů z Pernštejna. Do roku 1247 se zeměpanští purkrabí v písemných pramenech objevují poměrně často. Podle kroniky Přibíka Pulkavy byl při pohraniční válce s Rakušany zajat purkrabí Crh, předek pánů z Holštejna a Drahotuš, kterého se mučením pokoušeli donutit k vydání rozkazu k otevření hradní brány, ale který odmítl i poté, kdy mu vyloupli oko. Crh je jako purkrabí v letech 1244-47 na Děvičkách skutečně doložen. Další zmínky o hradu pochází až z roku 1294. Tato téměř půl století trvající odmlka v pramenech mohla být zapříčiněna zničením hradu Kumány v roce 1253, usazenými uherskými králi mezi Dunajem a Vislou, a jeho obnovením až v roce 1285 Václavem II. V roce 1334 získali hrad od krále Jana Lucemburského lénem Liechtenštejnové a připojili jej k svému mikulovskému dominiu. V roce 1572 zakoupil mikulovské panství Adam z Dietrichštejna. Děvičky připadly jeho synu Zikmundovi, který je značně přestavěl. V roce 1645 podnikli Švédové po bitvě u Jankova poslední nápor k Vídni a přitom obsadili hrad. Na konci třicetileté války pak odcházející švédský oddíl hrad vyplenil a snad i vypálil. Provedeny byly jen nejnutnější opravy, takže na hradě přebýval jen hlídač a hlásný. V polovině 18. století byla hrad definitvně ponechán svému osudu.

Protáhlý obdélný areál o rozměrech 65 x 19 m s v čele hradu zaoblenými nárožími obíhá vysoká obalová zeď o tlouštce přes 2 m, která pochází z velké části z období renesance, ovšem využívá původní gotické zdivo nestejné výšky. Při jižní zdi se nachází spodní část několikrát přestavovaného napříč postaveného paláce, který přepažoval dispozici na dvě části. Přístupová cesta do jádra stoupala severním úbočím do nevelkého předhradí, jehož zdi zpevňují opěrné pilíře a dále pokračovala malým příhrádkem až k vstupní bráně nacházející se ve východní části jádra na konci hřebene. Za doby tureckého nebezpečí byla na skalisku před šíjovým příkopem Lichtenštejny vystavěna pětiboká patrová dělostřelecká bašta s dělovými komorami obracející se břitem směrem k sedlu a stoupajícímu hřebeni. Nejstarší podoba fortifikace není příliš známa, dispozice hradu představuje typ s plášťovou zdí používaný na Moravě od konce 13. století až do druhé poloviny století následujícího, ovšem sběr keramických materiálů z úbočí hradního vrchu naznačuje osídlení již před polovinou 13. století. Na vyobrazení hradu pocházející snad z roku 1675 je patrná hranolová věž neznámého stáří. Řada nejstarších královských hradů na jižní Moravě podobnou věž obsahovala, pokud by ale stála už před rokem 1222, byla by z nich pravděpodobně nejstarší.

Na první fotografii je vnitřní strana obalové hradby jižní části hradu s pozůstatky napříč postaveného paláce. Na druhé fotografii je vnitřní strana čelní hradby. Na třetí fotografii je východní část jádra a na čtvrté fotografii jádro od jihozápadu.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981