Bobrová

Reliéfní stopy sídla na vrcholu kopce Valy (566 m n. m.) obtékaného pravostranně Lučním potokem, 1 km jihovýchodně od městečka Bobrová.

Lokalita se v písemných pramenech neobjevuje. V roce 1283 se po Bobrové píše Hrabiše - příslušník rodu ze Švábenic, druhý manžel Alžbety (Elišky), dcery Přibyslava z Křižanova. Ten držel kolem poloviny 13. století okolní území, které si po jeho smrti rozdělili jeho zeťové. Vznik sídla je kladen do souvislosti s kolonizací, o níž svědčí pozdně románský kostel svatého Petra a Pavla v městečku. Na konci 13. století se zboží spojilo s Křižanovem, díl s Horní Bobrovou a kostelem obdržel žďárský klášter, v Dolní Bobrové vznikl nový kostel (připomínaný roku 1388) a centrem panství se nadále stal Křižanov. Na základě nálezů keramiky sice registrujeme život na hradě ještě v první polovině 14. století, ovšem na přelomu 14. a 15. století došlo k připojení zbytku bývalé domény k žďárskému klášteru a zřejmě tak i definitivnímu zániku již zcela nepotřebného sídla.

Rozlehlá jednodílná dispozice přibližně obdélného tvaru se zaoblenými rohy (45 x 30 m) je obehnána okružním příkopem (20 m) s valem, narušeným na severovýchodě lomem. Plocha jádra zachovává terénné deprese neumožňující představu o charakteru zástavby, archeologická sonda nezachytila ani obvodovou zeď, lze tedy očekávat dřevohlinitý charakter sídla, jemuž by napovídala i absence zpráv.

Na první fotografii jsou stopy ve východní části jádra. Na zbývajících třech snímcích je val s příkopem na části severní a na západní straně.


PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001