Bludov

Zřícenina hradu zabírající vrcholek jižního hřebene Hradiska, 1,5 km severně od stejnojmenného městečka.

Zřejmě nejstarší hradu Bludovců, z nichž mimo jiné vzešel i rod Žerotínů, se prvně připomíná až roku 1340, kdy už byl v držení vladyků z Nechvalína. Starší zpráva z roku 1200 je falzem spojujícím skutečné osoby s dobou vzniku sepsání na počátku 14. století. Vznik hradu zřejmě spadá do poloviny 13. století. V roce 1346 jej vlastnili páni z Lipé, nedlouho poté jej získal markrabě Jan Jindřich, jehož synové hrad často zastavovali a v této tradici pokračoval i král Zikmund. Hrad byl v držení pánů z Kunštátu, Valdštejna a konečně Jiříka Tunkla staršího z Brníčka a Zábřehu, který byl nejvýznamnějším straníkem krále Jiřího z Poděbrad na severní Moravě, a proto se jeho hrady staly cílem uherského vojska, přičemž většina z nich, včetně Bludova, byla dobyta. Neboť k obnově hradu chyběly prostředky i zájem, zpustl a posléze se stal i zdrojem lehce dosažitelného kamene.

Kolem pahorku jádra obíhá příkop a val, který je na obou šíjových stranách rozšířen. Zde jsou i další šíjové příkopy a valy. Pozdější fázi opevnění lze přičíst dva okrouhlé objekty na jihu a velké (60 x 60 m) předhradí v severním sedle, kde se v exponovaném nároží proti stoupající části hřebene nachází malá pevnůstka, jakási předhradní akropole sloužící zároveň jako předsunuté opevnění. S ohledem na to, že hrad byl okolo roku 1470 zničen vojsky Matyáše Korvína, je rozsah opevňovacích prací úctyhodný. Lze předpokládat, že předhradí bylo vojenským tábořištem družiny Smila z Kunštátu, o jehož loupežných přepadech vedených z Bludova v letech 1412 až 1419 svědčí celá řada žalob.

Na první fotografii je příkop a val při východní straně, na druhé opevnění předhradí. Na třetí fotografii je šíjový příkop při severní straně a na čtvrté terénní deprese v jádře hradu, zřejmě pozůstatek paláce přimknutého k hradbě jádra.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001