Aueršperk

Zřícenina hradu na trojúhelníkovité ostrožně obtékaném Bystřicí, kilometr severovýchodně od Dvořiště.

V písemných pramenech se hrad objevuje pouze třikrát, a to v letech 1325 a 1335, kdy se připomíná Geruše s otcem Jimramem z Aueršperka a poté v roce 1412 v souvislostech naznačujících, že byl hrad opuštěn. Archeologicky je doba života hradu kladena na přelom 13. a 14. století s možným přesahem do jeho třetí čtvrti.

Podle Žďárské kroniky sídlil na Bystřici koncem 13. století Jimram, jež by mohl být otcem Geruše. Vzhledem k tomu, že v Bystřici sídlo není, nevylučuje se, že původní jméno hradu mohla být Bystřice. Německé jméno pak mohl hrad získat během postupného prosazování pernštejnské rodové legendy vztahující se k erbovnímu znamení (Aucheros - zubr). Podobně byl přejměnován i nedaleký Zubštejn, správně však Zubrštejn, původně ovšem Lapis-Kámen-Stein. Zdá se, že z hradů v území mezi Bystřicí a Svratkou by mohl být Aueršperk nejstarším.

Trojúhelníková dispozice hradu se přizpůsobila tvaru stanoviště. Směrem k rozlehlé šíji se obrací rozepjatým obloukem hlubokého příkopu s vyhozeným valem. Před ním se nachází méně výrazně valem příkopem a valem ohrazené lichoběžníkové předpolí, jež vzhledem k opevnění zřejmě nebylo předhradím, spíše hospodářským dvorem nebo tábořištěm vojenské družiny. Přístupová komunikace vedla při západní svahu podél něj, kde prošla branou pod vybíhajícím k hradu přiloženým skaliskem. Z této brány (nebo ohradní zdi) se dosud dochovala vysoká část ve svahu pod cestou. Ve svahu nad cestou jsou patrné zbytky parkánových zídek, které obíhaly na této straně jádro. Cesta pokračovala při severozápadním úbočí, ab yse na severu prudce stočila k jihu a přes parkán vstoupila do jádra.

Samotné úsporné jádro lichoběžníkového tvaru zaujalo skalnatý vrch ostrožny. V západní špičce se nacházel okrouhlý bergfrit o průměru 10 m s š,5 silnými zdmi, který hlídal přístupovou komunikaci. Dvouprostorový palác zaujal místo v severním cípu. Vstup do jádra byl vedený příhrádkem na východě, na nějž dále navazoval terénní jazyk zajištěný na svém konci věžovitou stavou okrouhlého tvaru. Pravděpodobně se jednalo o jistou formu vysunutého (ovšem velmi starého)opevnění, protože výběžek je přetnut příkopem. Na severovýchodě zajistil tuto fortifikaci příkop s valem protažený přirozeným skalním hřebínkem až nad záhyb řeky. Svým uspořádáním a složitým rozvrhem za použití druhé věž představuje hrad zajímavý stavební počin.

Na první fotografii je příkop a val před hradem na jihu (pohled směrem k východu). Na druhé fotografii je tentýž příkop s valem - pohled od jádra ze severu. Na třetí fotografii je část bergfritu v západním cípu jádra - pohled z nádvoří, na čtvrtém pak pozůstatky druhé okrouhlé věže ve východním cípu staveniště.

HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001