Zruč nad Sázavou

Hrad přestavěný na zámek na terase nad pravým břehem Sázavy ve stejnojmenném městě.

Zruč se poprvé připomíná v predikátu Heřmana ze Zruče (1335), jehož sídlem nejspíše nebyl Starý zámek, ale nový hrad položený o 400 m východněji. V roce 1355 držel Zruč Petr z Orlíka, o děvět let později Ješek z Kolovrat (1364). Roku 1433 je majitelem s Kolovraty spřízněný Milota z Chřenovic, jehož potomci užívali jména Zručští z Chřenovic. V roce 1540 se při dělení rodového majetku mezi bratry Zdeňkem a Lévou Zručskými z Chřenovic poprvé připomíná zručský hrad. Zdeněk hrad roku 1547 prodal Jindřichu Střelcovi z Rokyc, jenž jej o rok později (1548) prodal Janu Černčickému z Kácova, který jej o dalších pět let později (1553) prodal Jiřímu Kalenicovi z Kalenic. Za Kaleniců byl hrad v druhé polovině 16. století přestavěn na renesanční zámek a v držení příslušníku tohoto rodu zůstal majetek až do roku 1623, kdy byl konfiskován. Po požáru zámku v roce 1781 byly provedeny pouze nejnutnější opravy, významnějších se dočkal až v sedmdesátých letech 19. století. Současná podoba odpovídá novogotické přestavbě z devadesátých let 19. století.

Téměř čtvercový areál nevelkého hradu byl na třech stranách oddělen od plošiny do skály vysekaným částečně vyzděným příkopem. Zástavba dochovaná ve zdivu zámku se přikládala k obvodové hradbě. Nejlépe chráněnou jižní stranu nad srázem nad řekou zaujal podélný palác, přičemž jihovýchodní nároží onsahuje v místě oblého zlomu skalního útvaru dvojici původně plochostropých sklepů. Další stavba s mírně předstupující bránou zaujala severní část východní strany dispozice. Zbývající severní a západní straně přísluší zřejmě obvodová hradba.

Předhradí neznámé podoby se předpokládá východně od jádra. V pozdní gotice získal hrad subtilně provedené vnější pozdně gotické opevnění neznáme datace, bránitelné především z ochozů. Nejlépe, až demonstračním způsobem byla zajištěna jižní strana, paradoxně nejlépe chráněná přírodními podmínkami. Je opatřena drobnými baštami, jež ve své zděné části převyšovaly úroveň ochozu kurtin. V jihovýchodním nároží se nachází zdvojená bašta, jejíž rozměrnější část sloužila k bočnímu postřelu východní strany opevnění. Jihozápadní nároží zajišťovala pouze nakoso postavená věžice připomínající mohutný opěrák. V této části opevnění se donedávna dochovaly dobře čitelné otisky a pozůstatky roubených či hrázděných střeleckých chodbiček, patrné je i řešení napojení nestejně vysokých úseků ohrazení. Nejvíce ohrožené severozápadní nároží chránila proti planině mohutná, podkovovitá, ve spodních partiích dovnitř otevřená bateriová věž vybavená střílnami pro střední ráže. Severovýchodní nároží bylo zřejmě pouze zaobleno. Stavebních úprav se dočkalo i jádro, palác byl na západní straně rozšířen tak, že vyplnil prostor parkánu, přičemž průchod skrz něj zůstal zřejmě v úrovni suterénu zachován a v přízemí tu vznikly dva valeně zaklenuté sály.

Na první fotogrtafii je celkový pohled od jihu, na druhé zdvojená bašta v jivýchodním nároží pozdně gotického vnějšího opevnění. Na třetí fotografii je bateriová věž v severovýchodním nároží a na poslední fotografii je pohled do západního příkopu a baštu jižní hradby vnějšího opevnění.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha 1989