Valdštejn

Zříceniny hradu na pískovcových blocích na okraji hruboskalského skalního města nedaleko do Turnova.

Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století Markvartici, kteří se pak po něm psali. Koncem 14. století jej získali páni z Vartenberka, v husitských válkách přešel do rukou kališnických hejtmanů, mezi nimiž jsou bratři z Valečova, Jan Čapek ze Sán nebo Jan Talafús. V roce 1440 byl dobyt jako sídlo lupičů. Poté se zde vystřídala řada majitelů. Zpustl v 16. století, od počátku 18. století se stal sídlem poustevníků. V roce 1772 zde vznikla kaple sv. Jana Nepomuckého a barokní most. V roce 1821 hrad od Valdštejnů koupil Jan Lexa z Aehrentalu, který zde nechal provést velké množství romantických úprav.

Dispozici hradu tvoří tři za sebou orientované skalní bloky na táhlé ostrožně. Přístup do hradu byl veden horizontálně v ose skalního útvaru. Prvá fáze hradu byla patrně bezvěžová, zachovala se z ní obvodová zeď na třetím skalním bloku. Přestavba ve druhé fázi odpovídá požadavku na růst obytné plochy klidné karlovské doby a počátku doby václavské. V třetí fázi se hrad rozdělil na dvě samostatné části, přičemž bývalé jádro bylo nově přístupné brankou s vpadlinou pro padací most při patě suku. Obě samostatné části byly vybaveny vlastní studnou, druhý hrad, původní jádro ztratil touto úpravou hospodářské zázemí, a proto nové hospodářské objekty musely vzniknout při jeho patě. Podoba mladšího hradu není díky mladším zásahům a především stavbě kaple známa.

Na první fotografii je pohled na mlaší hrad na prvním sklaním bloku, na druhé, třetí a čtvrté jsou detaily zachovaných částí zástavby původního jádra na třetím bloku.

ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha 1984
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000