Olomučany, též Čertův hrádek

Zřícenina hradu na ostrožně nad soutokem Olomučanského potoka se Svitavou, 1,4 km severozápadně od Olomučan, 3 km jižně od Blanska.

Poprvé se hrad Olomučany objevuje k roku 1346 při dělení majetku příslušníků rodu z Lipé, jeho vznik je však na základě archeologických nálezů kladen již do druhé poloviny 13. století. Hrad získal patrně Jindřich z Lipé, nejspíše převzetím odumřelých majetků rodu z Obřan, nepochybně totiž získal majetek příslušející k zničenému obřanskému hradu, jehož správu následně z olomučanského hradu prováděl. Zda Olomučany od počátku náležely k obřanskému zboží, či se původně jednalo o dvě samostatná panství, posléze spojená, nevíme. Doložena není ani příslušnost Olomučan k biskupským majetkům v okolí Blanska, podíl na osídlování osadníky z okolí Olomouce však, soudě podle jména, nelze vyloučit. Po polovině 14. století došlo za Čeňka z Lipé k rozdělení panství, vznikl hrad Ronov a na Olomučanech se usídlil Vilém z Opatovic, který se po nich roku 1374 psal. Krátce před rokem 1406 získal Olomučany Jan Bidlo, jenž je roku 1437 výslovně uveden „z Olomučan, jinak sídlící na Otradicích“. Hrad zanikl buď krátce před husitskými válkami, nebo za nich, protože se dále nezmiňuje a i v archeologickém materiálu pokročilé 15. století chybí. Obecně je hrad znám jako Čertův hrádek, což vedlo ve starší literatuře k spojení s Hynkem Suchým Čertem z Kunštátu a Jevišovic († asi 1408), jenž hrad ovšem nevlastnil.

Dvojdílná dispozice hradu zaujala konec ostrožny oddělený od stoupajícího hřebene mohutným šíjovým příkopem o šířce 24–32 m a hloubce 8 m, jímž prochází od středověku používaná cesta z Olomučan, která za jihozápadním nárožím zahýbá na terénní terasu, odkud vystoupala po jihozápadním úbočí do předhradí. V čele předhradí (31 x 26 m), bez viditelných stop zástavby, stála masivní zeď na zvýšeném stupni (dnes zachovaná v podobě hrázek s vystupujícím amorfním zdivem), která jej chránila před ostřelováním ze stoupajícího hřebene.

Jádro lichoběžníkového půdorysu (41 x 31 m) oddělovala od předhradí pouze příčná hradba bez použití příkopu, v jejímž středu se nacházela věž zachovaná ve formě kuželovitého pahorku, jejíž podobu neznáme. Vnitřní líc o průměru 1,8 m vede k okrouhlému bergfritu, zatímco odhalený rovný úsek na jižní straně nasvědčuje spíše čtverhranné věži, která by v tom případě mohla mít rozměr 8,8 x 8,8 m. Stejně pravděpodobná je však i možnost válcové věže s břitem, pro úplnost lze dodat, že vyloučená nemusí být ani víceboká varianta. V zadní části dispozice se při západní straně nachází stopy dvojprostorového (či trojsprostorového) v tupém uhlu zalomeného paláce s 2,3 m silnou vnější zdí. Při severovýchodní boční straně jsou patrné terénní deprese po nějaké další stavbě. Celou severovýchodní volněji klesající stranu zajišťoval 18 m široký boční příkop s valem.

Na první fotografii je východní nároží hradu, vlevo cesta procházející šíjovým příkopem, vpravo boční příkop na severovýchodě. Na druhé fotografii je relikt čelní hradby nádvoří (pohled z jeho severního koutu). Na třetí fotografii je boční příkop z předhradí, na čtvrté relikt zdiva paláce v zadní části jádra.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981