Myšlín

Zbytky opevněného objektu na pískovcovém suku uprostřed Velkého rybníka (dnes Máchovo jezero).

V souvislosti s touto lokalitou nejsou známy žádné přímé písemné zprávy. Lidová pověst hovoří o krutém rytíři Pancířovi, kterého zde sežraly myši. Je možné, že postava pověsti naráží na skutečnou osobu Jana Pancíře z Kosořic, který sloužil Jindřichu z Michalovic a byl v letech 1453 a 1454 boleslavským purkrabím, ovšem již skoro o sto let dříve roku 1367 byl za bezdězského purkrabího Oldřicha Tisty z Albrechtic stavěn Velký rybník zvaný dnes Máchovo jezero. Jméno Myšlín je poprvé doloženo až k roku 1405, kdy je zmiňován Petr z Dokze a Myšlína v souvislosti s nápravou škody způsobené v městečku Doksy pravděpodobně spřízněným Janem z Dokze a Myšlína. Zda se jedná o tvrz či ves ale není zřejmé. Ještě v roce 1460 potvrzuje král Jiří z Poděbrad občanům z Doks, že ves Myšlín patřila k jejich rychtě. Otázkou tedy zůstává, zda se Petr a Jan z Dokze a Myšlína již skutečně jen psali po už v podstatě neexistující lokaci, případně jaký měla smysl privilegia k takřka sto let neexistující vsi pro občany Doks, vyjdeme-li z předpokladu, že ještě počátkem 15. století žil někdo, kdo se po tvrzi psal a tedy si ji zřejmě i nárokoval. Ať se toto zboží jakkoliv dostalo do držení Doks, musel by na ně zřejmě existovat nějaký právní nárok. Vysvětlení možná leží, a to do slova a do písmene, na dně rybníka. V literatuře se předpokládá zatopení celé lokality, ale je otázkou, jaký je skutečný reliéf dna a jakým způsobem a kdy dosáhla hladina svého dnešního stavu. Pokud by to situace dovolovala, mohl by rybník vzniknout minimálně ve dvou etapách, přičemž v prvé by ještě nezasáhl do vlastního organismu vsi či tvrze, ale v důsledku vzedmutí hladiny by došlo k jejímu faktickému znehodnocení a postupnému zániku, který by mohl trvat po delší dobu a následně pak by již jako pustá bez dalších nároků mohla být celá zatopena.

Lokalita byla zčásti zničena už ve druhé polovině 14. století zřízením rybníka. Další zásah přinesly romantické úpravy nezatopené části suku. Dnešní ostrov je tvořen pískovcovým sukem zabírajícím pravděpodobně vrcholovou partii pseudoostrožnovitého výběžku z Dračího vrchu nad Starými Splavy. Nižší partie ostrožny jsou dnes zatopeny. Původní převýšení proti vodoteči Okenského potoka nebylo zřejmě větší než 15–20m. Podle současného stavu situaci je pravděpodobné, že přístup na lokalitu byl veden od severozápadu. Dochované zdivo na maltu v lících z hrubě upravených kvádrů rovnaných do řádků se sypaným jádrem bylo uloženo na upraveném skalním podloží. Dochované relikty zdiva bohužel nedovolují blíže určit rozsah, účel nebo dispozici a dokládají tak pouze užití skalního suku. S ohledem k těmto skutečnostem lokalita v současné literatuře lavíruje svým zařazením mezi tvrzí a hradem.

Na první fotografii je pohled od jihu, na druhé od jihozápadu. Na třetí fotografii je detail zdiva v severní frontě. Čtvrtý snímek je pohled od severozápadu.

ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha 1984
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
GABRIEL, František – PANÁČEK, Jaroslav, Hrady okresu Česká Lípa, Praha 2000