Lapikus

Zřícenina hradu na skalnaté ostrožně nad pravým břehem Plenkovického potoka, 2,1 km severozápadně od Plavče.

Poprvé se v písemných pramenech Lapikus objevuje až k roku 1411 v souvislosti s půhonem Jana Vajtmilnara ze Žerotic bratry Geblem a Štěpánem z Hrušovan, že jim neoprávněně drží Hrádek řečený Lapikus a k němu příslušné zboží. Zakladatelem hradu mohl být Boček z Plavče, příslušník rodu erbu kozí hlavy sídlícího již od 13. století sídlil na blízké tvrzi v Plavči, v jehož predikátu se hrad zvaný Hrádek objevuje v letech 1378 a 1381. Po Bočkově smrti se po Hrádku psal i jeho bratr Mikeš (1386), jehož smrtí rod z Plavče vymřel v mužské linii. Majetek získal před rokem 1411 Jan Vajtmilnar ze Žerotic. Zánik hradu nastal buď v období husitských, nebo česko-uherských válek. V roce 1508, kdy hrad patřil Václavu Vajtmilnarovi z Žerotic, se již zmiňuje jako pustý a naposledy se tak, již beze jména, uvádí v jevišovickém urbáři v roce 1620.

Hrad zaujal polohu na skalnaté ostrožně oddělené od náhorní plošiny mělkým, 8 m širokým šíjovým příkopem, za nímž se na ploché šíji nachází 50 m dlouhé předhradí či opevněné předpolí, na bocích vykrojené, z něhož na zadní, jihozápadní straně vybíhá jazyk valu, který vymezuje druhý, mohutný, 22 m široký šíjový příkop oddělující jádro. Přístupová cesta do něj stoupala úbočím až na skalnatou hranu druhého šíjového příkopu pod severní stranou předhradí, na níž se nacházelo zhlaví mostu ústícího do zřejmě věžovité brány přistavěné i s nárožím na spáru k ohradní zdi nádvoří. Na severním okraji svahu se pod skalnatou hranou příkopu nachází oválná proláklina lemovaná nasypaným tělesem, na jejímž dně je ústí (pravděpodobně) studny, nebo cisterny.

Hlavní stavbu jádra představovala 43 m dlouhá, snad čtyřprostorová obdélná budova na skalnatém hřebínku. Její šířka je v zadní části 9,5 m, čelo mohlo být zvýšené do podoby veže o rozměrech 11 x 11 m. Na západním konci dvora položeného pod severní boční stranou paláce se nacházela kamenná budova s výpadní brankou zajištěnou závorou. Složitější vývoj prodělala vstupní partie, kde se v prostoru pod předpokládanou zvýšenou částí paláce přiložila k původnímu nároží hradební zdi dvora na spáru kratší zeď s mohutným opěrákem, pravděpodobně provozního stavení, před nějž byla, opět na spáru, přiložena do příkopu vystupující brána zajištěná v severovýchodním nároží čela podobným opěrákem, nejde-li ovšem o mostnici a úlohu brány nepřevzalo průjezdní stavení.

Na první fotografii je jádro přes šíjový příkop. Na druhé fotografii je západní (zadní) obvodová hradba nádvorní zdi s průlomem branky. Na třetí fotografii je pohled v delší ose paláce směrem na jeho západní zakončení a na čtvrté fotografii je zeď dvora s opěrákem v severovýchodní části.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981
MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk – PLAČEK, Miroslav, Povrchový průzkum hradu Lapikus, k.ú. Plaveč, in: Přehled výzkumů, Roč. 28, 1985, s. 60–61.