Doubravice nad Svitavou

Zřícenina hradu na krátkém strmém výběžku nad levým břehem Nešůrky, 1,5 km severovýchodně od stejnojmenného městečka.

Doubravice se poprvé objevují v přídomku Holáče z Doubravice, uvedeného ve svědečné řadě listiny hlásící se k roku 1255. Přestože se může jednat o falzum, je velmi pravděpodobné, že odráží skutečnost třetí čtvrtiny 13. století. Holáč sídlil zřejmě ještě v starším, tušeném sídle v blízkosti původně románského kostela v městečku, kde po opuštění hradu vznikla nová tvrz. V roce 1293, kdy se zmiňuje Protiva z Doubravice, hrad již nepochybně existoval, neboť roku 1275 se Protiva píše po Zábřehu, kde byl patrně zeměpanským správcem a doubravický hrad mohl být ve výstavbě. Archeologické nálezy jsou rámcově datovány do druhé poloviny 13. století. Protiva, pocházející stejně jako Matouš z Černé Hory k témuž rozrodu, jenž byl odnoží náležící k rodu z Vildenberka, se naposledy objevuje roku 1308. Poté se Doubravice objevuje až roku 1355, kdy ji vlastnil Ješek, náležící k rodu Benešoviců. Ačkoliv Ješek prodal hrad roku 1378 Oldřichu z Boskovic, jeho potomci užívali predikát až do vymření větve v 16. století. V roce 1391 získal majetek Ješek Puška z Kunštátu a z Otaslavic, roku 1418 Heralt (Erhart) ze Sovince. Jeho potomci drželi panství až do roku 1528, hrad však zanikl zřejmě ještě před polovinou 15. století, možná se k tomu vztahuje půhon z roku 1447, v němž se hovoří o vypáleném domu na hradě Doubravici. Jako pustý se hrad zmiňuje k roku 1529. Tvrz založená zřejmě záhy po zničení hradu stála spolu s kostelem na výběžku z terénní terasy, její místo později zaujala fara, jejíž sklep lze, soudě podle valené lomené klenby, řadit do druhé třetiny 15. století.

Kosodélné, lehce hrazené předhradí bylo na na jihu ohraničeno dnes v náznaku dochovaným příkopem s valem, který na západě i východě navazoval na erozní rýhy (nebo erozí pozměněné boční příkopy) ústící do obloukovitě vedeného 10–15 m širokého a 4–5 m hlubokého příkopu. Za ním se nacházel val umožňující umístění obránců, rozšířený na západě o sníženou komunikační plošinu. Odtud vedlo přemostění přes druhý 20–25 m široký, na obou koncích uzavřený příkop, do věžové dovnitř otevřené hranolové brány (6 x 7 m) s 1,5 m silnými zdmi, která vystupovala před parkán obíhající zhruba dvě třetiny obvodu jádra. Výše položené jádro nepravidelného lichoběžníku (44 x 34 m) je po obvodu ohraničeno hrázkami obvodové hradby, z nichž místy vystupuje amorfní zdivo. Suťový kužel na jihu je pravděpodobně pozůstatkem okrouhlého, do hradby vetknutého bergfritu. Patrně vedle věže se v hradbě nacházela brána a v zadní - severní - nejlépe chráněné části dispozice stál při východním obvodu palác (28 x 8 m), patrný ve formě hrázek. Nějaké stavení možná zaujalo i severozápadní stranu.

Na první fotografii je severozápadní cíp předhradí, na druhé koruna valu mezi prvním a druhým příkopem (pohled východním směrem). Na třetí fotografii je dochované zdivo brány, na čtvrté parkánu a suťový kužel věže (pohled od východu).

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981