Zlín

Zaniklý hrad na spočinku klesajícího hřebene v lokalitě Hradisko asi 1,5 km jižně od zlínského kostela.

Zakladatelem první fáze hradu z poloviny 13. století, patřícího k počátkům Zlína, může být Vilém z Hustopečí, který získal na jižní a východní Moravě od krále velké majetky. Sídlo bylo pravděpodobně nejpozději na počátku 14. století poničeno, protože není obsaženo v listině z roku 1322 týkající informací o koupi Zlína od Vilémových vnuků královnou Eliškou. Královne jej zřejmě brzy prodala, protože roku 1349-50 jej držel (a zřejmě i obnovil) Herbort ze Zlína, či páni ze Šternberka, kteří jej roku 1358 získali. O dva roky později se připomíná i hrad, na němž pak až do konce 14. století seděla jejich zlínská rodová odnož. Za husitských válek získal Zlín s tvrzí zbohatlík Petr Roman z Vitovic, jemuž ho roku 1437 Šterneberkové zapsali do desek. Po jeho smrti zboží připadlo jako odúmrť králi Matyáši Korvínovi, který jej věnoval svému hejtmanu Václavu Tetourovi. Zřejmě on, nebo ještě Petr Roman založil tvrz dole ve městečku. Hrad byl pak zřejmě za Tetourů ještě jednou upraven a užíván souběžně s tvrzí po nějakou část 16. století.

Jednodílný hrad tvaru nepravidelného lichoběžníku se zaoblenými rohy s největší délkou 47 a 42 m zaujal spočinek pozvolna klesajícího hřebene výběžku obtekáného z obou stran dvěma nevýraznými vodotečemi. Jádro hradu obíhal okružní příkop o šířce mezi 10 a 15 m s vyhozeným valem. Příkop s valem se dnes směrem od čela postupně vytrácí a na závěru v severovýchodní části je pak zarovnán do podoby terénního stupně. Povrch jádra je výrazně rozrušen novodobými zásahy a ve východní části narušen těžbou kamene, při které byl narušen sklep zbudovaný z kamene na hlínu o síle zdí asi 0,6 m, jehož konstrukce tak dovolila nést zřejmě jen lehkou, dřevěnou stavbu. Stejná technologie byla pravděpodobně užita i u dalších objektů, např. velké budovy o rozměrech 15-20 x 8,5 m, zřejmě charakteru věžovitého paláce, která patřila k starším fází hradu. Od pozvolna stoupajícího hřebene byl hrad oddělen 20 m širokým šíjovým příkopem, který však takřka celý zmizel. Ve vzdálenosti asi 65 metrů od jádra nachází kruhový objekt o průměru kolem 27 m, který může být buď předsunutým opevněním, nebo obléhací baštou.

Na první fotografii je pohled na předsunuté opevnění směrem od přístupu z hřebene. Na druhé fotografii je pohled na čelo dispozice. Na třetím snínku je jádro z koruny valu v čelní straně dispozice, na čtvrtém pohled od severu na zadní část hradu.

HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001