Žerotice

Zřícenina šlechtického sídla na mírném výběžku z jižně orientovaného svahu na východním okraji stejnojmenné obce, 130 m jihovýchodně od kostela svatého Martina.

První písemná zmínka o Žeroticích pochází z roku 1253 a váže se k farnímu kostelu sv. Martina. V letech 1259–1270 se zmiňuje Cuzkraj (Cizkraj) ze Žerotic, jehož potomkem mohl být Adam ze Žerotic (1346). Ten roku 1358 prodal zbytek vsi s tvrzí Benešovi z Vajtmile (Veitmile), jenž držel díl vsi už roku 1349. Vladycký rod východočeského původu se tu usadil a začal používat přídomku Vajtmilnar ze Žerotic. Za nich byla tvrz zřejmě také renesančně přestavěna, neboť při prodeji Lechovickým ze Zástřizl (1512) je označena jako zámek. V roce 1643 poničili sídlo Švédové, bylo však, soudě podle fasád, po polovině 17. století dočasně obnoveno, ovšem po spojení žerotického majetku s Želeticemi bylo definitivně opuštěno.

Nepravidelná, téměř kruhová dispozice o průměru 32 m byla zajištěna okružním příkopem o šířce 12 m doplněným valem. Příkop, později obezděný, se zachoval na severní a východní straně, stopy rozesutého valu jsou patrné na východě. Jižní strana byla zničena stavbou silnice. Opevnění tvořila kamenná hradba tloušťky 1,6 m, která se zachovala pouze na severozápadě, na ostatních místech byla nahrazena mladší zdí o síle do 1 m, mladší stavební úpravy zřejmě nahradily většinu nadzemních konstrukcí. Podle situačního plánu z 18. století byl vstup veden po mostě přes příkop do brány na jihu. K nejstarší stavební části patří zachované zdivo obdélné veže na severu, jež se po roce 1988 zřítila a gotického původu je zřejmě i střep pilíře na jižní straně.

Goticko-renesanční jsou mohutné vysoké pilíře v severní polovině dispozice, mají charakter věžic s drobnými síňkami nad plnou spodní částí dostupnými z pater obvodové zástavby zachycené situačním plánem, z níž se zachovala část budovy přiložené k obvodové hradbě na západě. Trojúhelníkový prostor mezi ní a věží je renesačně zaklenut. Celá východní polovina dispozice je velmi silně poškozena a její podobu známe pouze z plánu. Vodu zajišťovala studna na nádvoří.

Na první a druhé fotografii je západní a jihozápadní strana, na třetí jižní část ze silnice. Na poslední fotografii je v pravém rohu spodní část obdélné věže a uprostřed nádvorní stěna obvodové zástavby na západě.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Dodatky, Praha 2007
HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981