Výrov

Terénní stopy zaniklého středověkého opevnění na pískovcové pseudoostrožně nad levým břehem Svitavky, 1,6 km severozápadně od Velenic.

Písemné zprávy o lokalitě mlčí, neznáme ani její jméno. Les nesl název Vejrov (německy Weiher Wald) podle zaniklé vsi zmiňované roku 1554, jejíž stopy se velmi pravděpodobně nachází v předpolí hrádku. Archeologicky je na základě nepočetného souboru střepů lokalita datována do sklonku 13. století až první poloviny 14. století.

Jednodílná dispozice na skalnaté pseudoostrožně, jejíž západní boční stranu vymezuje pozvolněji klesající svah drobného údolí, zatímco na severní a východní straně spadá skála téměř k vodoteči, byla od plochy pískovcové tabule oddělena obloukovitě vedeným do skály vysekaným šíjovým příkopem s předhozeným valem. Lokalita byla poškozena mladšími zásahy při skalní patě ostrožny, kdy při sekání objektů připomínajících tzv. Pusté kostely došlo k odtěžení horniny až ke spáře vyplněné kulturními vrstvami, čímž došlo k jejich vyplavení a poklesu terénu na ostrožně. Mimo úzkou šíji je tak dnes jádro rozděleno na dvě části, přičemž v zadní se při severním okraji nachází stopy po stavbě, jimiž je obdélné podvalí, od východu zpřístupněné do podloží sekanými schody. Na schody nasedala mladší kamenná plenta, o níž nelze rozhodnout, zda souvisela ještě s osídlením hradu, či až jehi případným využitím obyvateli vesnice.

Na první fotografii je čelo dispozice od jihu, na druhé fotografii zadní část ostrožny se zahloubenými pozůstatky stavby. Na třetí fotografii je jihovýchodní část jádra, v popředí propad a šíje mezi oběma částmi. Na poslední fotografii je východní zakončení šíjového příkopu.

GABRIEL, František – PANÁČEK, Jaroslav, Hrady okresu Česká Lípa, Praha 2000