Vřísek

Reliéfní stopy šlechtického sídla na nízké pískovcové pseudostrožně vybíhající ze severovýchodního konce rozlehlé pískovcové plošiny nad ploché údolí nivy Dolského potoka v Drchlavě – Hradišti, za domem č. p. 8.

V roce 1265 se zmiňuje Načepluk z Drchlavy. Další zpráva pochází až z roku 1359, kdy se objevuje Hrd z Drchlavy. V roce 1363 podával k drchlavskému kostelu Soběhrd z Dřevčic. Snad týž Soběhrd, píšící se však po Drchlavě, je zmiňován, opět v souvislosti s podáním k drchlavskému kostelu, o dva roky později (1365). Roku 1373 přešlo patronátní právo na Berky z Dubé. Název Vřísek se poprvé připomíná roku 1402 při dělení majetku mezi syny Jindřicha Berky z Dubé, a to v souvislosti s poplužním dvorem, který byl součástí majetku náležejícího k Chudému Hrádku. Sídlo je výslovně uvedeno až roku 1543, kdy se zmiňuje jako zámek pustý a takto je uváděn až do roku 1575. V roce 1579 (a poté ještě v roce 1619) se v urbáři objevuje již jen ves Vřísek. Ves Hradiště, uvedená v urbáři v letech 1633–1647 je srovnáním platů a jmen osedlých identickou s Vřískem.

Dosud známé archeologické nálezy keramiky umožňují datovat život na lokalitě do relativně krátkého období od první poloviny 14. století do 80. let téhož století. Vznik sídla by tak mohl souviset s osobou Soběhrda z Dřevčic, který se po Drchlavě psal. Polohu uvažovaného staršího Načeplukova nebo Hrdova sídla neznáme, vzhledem k existenci pozdně románského kostela, jehož relikty se zachovaly v barokní novostavbě současného kostela, bychom jej předpokládali. Pokud jeho místo neuzajalo mladší sídlo, mohlo se nacházet buď na široké ploché pseudostrožně přímo ve vsi, nebo na trojúhelníkové plošině, z níž vystupuje nížeji položená pseudoostrožna Vřísku.

Trojúhelníkový konec pískovcové pseudoostrožny byl od její zbývající plochy oddělen šíjovým příkopem. Při východní boční straně se přibližně v polovině délky nachází výrazná terénní deprese - pozůstatek zahloubeného objektu - snad podvalí obytné věže či zemnice. Objekt přisedal delší stranou k obvodové hradbě, jíž prostupovalo okno, z něhož se zachovala sešikmená parapetní římsa. Po obvodu se se mezi skalami dochovaly relikty obvodové hradby zděné na vápennou maltu. Pokud měl hrad předhradí, nacházelo se v místě dnešní usedlosti č. p. 8.

Na první fotografii je celkový pohled na pseudoostrožnu od východu, na druhé od severozápadu. Na třetí fotografii je jihovýchodní nároží jádra a na poslední celkový pohled od konce pseudoostrožny přes plochu jádra směrem na jih.


ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha 1984
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
GABRIEL, František – PANÁČEK, Jaroslav, Hrady okresu Česká Lípa, Praha 2000
ÚLOVEC, Jiří, a kol. Encyklopedie Českých tvrzí, 3. díl, S–Z, Praha 2005