Vranov

Rozsáhlé zříceny skalního hradu na dolním konci pískovcového bradla nad pravým břehem Jizery u Obce Malá Skála.

Hrad byl založen pravděpodobně na počátku husitských válek, prvý se po něm v roce 1425 psal Heník z Valdštejna. V roce 1538 jej od Valdštejnů koupil Jan z Vartenberka. Již Valdštejnové si v průběhu 16. století postavili zámeček, který Vartenberkové přestavěli a nepotřebný hrad zpustnul. Dnešní podoba jeho zbytků pochází z let 1803-1826, kdy jej jeho majitel Frantisek Zacharias Romisch proměnil v romantický Pantheon s novostavbou polookrouhle ukončeného letohrádku a velkým množstvím různých pomníčků a nápisů oslavujících různé heroické osobnosti.

Několik stovek metrů dlouhý Vranov je největší a nejkomplikovanější skalní hrad u nás, bohužel, romantické úpravy do značné míry poškodily původní středověkou dispozici. Dlouhý úzký a strmý hřeben byl maximálně využit jako přirozené opevnění. Nejvyšší skalní blok s vysekaným schodištěm byl použit jako hlavní věž. Hlavním stavebím materiál zde bylo dřevo, jak dokazujé četné kapsy a draže vysekané ve skalních blocích. Zbytky čtverhanného objektu, patrně hlavního paláce charakteru obytné věže, jsou zděné. Celý areál se rozpadal na jádro a předhradí, na jehož místě je dnes patrná již pouze studna, umístěná zde zřejmě díky nepříznivým hydrologickým podmínkám.

Na první fotografii je pohled do vysekané skalní světničky s oknem a sedátkem, na druhé fotografii je pohled na zděnou stavbu paláce. Na třetí fotografii je pohled z vrcholu nejvyššího skaliska na hřeben směrem k nedalekému Frýdštejnu a na čtvrté celkový pohled.

ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha 1984
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000