Vízmburk

Zřícenina hradu na vysoké ostrožně nad levým břehem Úpy nad Havlovicemi u Úpice.

Hrad se v písemných pramenech zmiňuje poprvé na listině z roku 1279 v predikátu Tasa z Vízmburka a takto se objevuje i o pět let později na listině z léta 1294. Právě Tas, příslušník rodu erbu třmene je, s ohledem na dvorské úřady, které v průběhu let vykonával v Polsku i v Čechách a celkovou (náročnou) podobu hradu, považován za jeho zakladatele. Po Tasově smrti v roce 1304 převzal majetek jeho syn Jaroš, jenž jej zřejmě prodal Milotovi z Pnětluk a Vízmburka, který hrad držel minimáně do roku 1323. Po něm získali hrad příslušníci rodu z Dubé, v jejichž držení hrad setrval až do jeho vykoupení a rozboření slezskými knížaty v roce 1447.

Pravděpodobně dvojdílná dispozice hradu se skládala z předhradí poškozeného několika novověkými cestami, jehož bližší podobu neznáme a výstavného jádra, o němž jsme naopak díky rozsáhlému archeologickému průzkumu poměrně dobře zpraveni. Přístupová cesta vedená z předhradí od severu vstoupila po překonání šíjového příkopu na val tvořený upravenou skálou s kamennou hradbou na koruně valu. Tento val, dosud dobře viditelný na severní a východní straně, obkroužil hrad minimálně ze tří stran, otázkou zůstává, zda byla takto zajištěna i západní strana, nebo se tu nacházelo jen lehčí ohrazení. Z brány na koruně valu cesta překročila druhý - okružní - příkop a vstoupila hranolovou branou v severozápadním nároží, střeženou mohutným válcovým bergrfitem, do parkánu, kudy pokračovala při západní straně jádra pod dohledem věže až do brány mezi jižním a západním palácem, kde vstoupila do prostorného obdélného nádvoří.

Přestože poměrně dlouhou přetrvávala představa, že se v případě Vízmburka jedná o stavbu vzniklou víceméně jako jediný celek, v poslední době se naopak stále častěji objevuje názor, že tomu tak zcela nebylo, i když odstup jednotlivých fází není snadné určit. Za nejstarší palácovou stavbu je v současnosti považován jižní (se sklepy a reprezentativním sálem) a východní křídlo, naopak západní - uzavírající celé nádvoří - bylo zřejmě přistavěno později. Černá kuchyně zaujímající místo mezi věží a východním palácem byla přistavěna až v 15. století, zřejmě tehdy došlo i k zrušení severního přístavku - kovárny - obdélného objektu v parkánu přiloženého vně severní strany jádra, který byl přístupný vchodem druhotně vylámaným v hradbě.

Celkově představuje Vízmburk pozoruhodnou hradní stavbu, jejíž vznik byl dán možnostmi stavebníka - vysokého úředníka na dvoře Václava II. Tomu odpovídá jak výstavnost, tak kvalita provedení. I vzhledem k tomu nebylo zřejmě v následujících dekádách nutné provádět razantnější stavební úpravy. Nejenom proto je více než potěšující, že se Sdružení pro Vizmburk podařilo vyvést hrad z léta trvající beznadějné situace chátrající památky.

Na první fotografii je pohled přes nádvoří od jihu na severní stranu - nalevo pozůstatek válcové věže, napravo od něj pozůstatek kuchyně. Na druhé fotografii je pohled východní stranu nádvoří. Na třetí je venkovní strana východního paláce (se zdí parkánu před ní) a na čtvrté pak pohled od severovýchodu z příkopu na jádro a parkán.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
KOŠŤÁL, Jan, a kol. Vízmburk. Příběh ztraceného hradu, Havlovice 2013.
MENCLOVÁ, Dobroslava, České hrady, 1. díl, Praha 1976
RAZÍM, Vladislav, Vizmburk. Raně gotický hrad a jeho proměny, Příloha časopisu Průzkumy památek, XIX, Praha 2012
SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl II. Hradecko, Praha 1883
ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha 1989