Víckov

Zřícenina hradu na skalnatém konci široké ostrožny nad soutokem Víckovského potoku a Bobrůvky necelý 1 km východně od stejnojmenné vsi, 2 km severně od Žďárce.

Hrad, který se poprvé objevuje roku 1340 v predikátu Bernarda z Víckova, vznikl nejspíše v první třetině 14. století v původním dominiu brzy zaniklého hradu Bukova, jenž rod z Víckova získal patrně věnem dcery či dcer Demetera z Bukova. Roku 1346 se jmenuje Archleb a 1351 Bohuslav, který snad již také v první třetině 14. století založil hrad Mitrov a roku 1358 postoupil Víckov i se stejnojmennou vsí a čtyřmi dalšími osadami Buzkovi (Bočkovi) staršímu z Mostiště. Víckovské zboží se vrátilo brzy zpět Bohuslavovi, který část prodal Janovi z Meziřící a jeho bratrovi Jindřichovi a hrad s vesnicí, stejně jako mitrovské zboží, prodal markraběti Janovi (1365). Ten je, zřejmě lénem, předal Vaňkovi z Potštejna, o deset let pozdějiv roce (1375) se mitrovské a víckovské zboží vrátilo zpět do markraběcích rukou. Před rokem 1410 se mitrovský díl dostal do držení Jana Hlaváče z Ronova a víckovský snad do držení Haška Ostrožského z Valdštejna (1419), za nějž se hradu zmocnili husité (1425). Poté se majetek dostal Pernštejnům, před rokem 1437 prodal Jan z Pernštejna víckovské zboží Janu Vojnovi mladšímu z Litavy, ovšem majetek mu nevydal. Z půhonu vyplývá, že zboží bylo lénem, které opět spadlo na krále, jenž roku 1454 daroval pustý Víckov opět Janovi z Pernštejna.

Dvojdílný hrad šestiúhelníkového půdorysu byl od plochého předpolí široké ostrožny oddělen v oblouku vedeným, 100 m dlouhým, 12 m širokým a jen 2-3 m hlubokým šíjovým příkopem. Na zbývajících stranách chránily hrad strmé stěny skalnatého konce ostrožny. Hlavním obranným prvkem byla vysoká, 1,8 m silná obvodová hradba sledující okraj příkopu, z jejíhož líce vystupuje pouze hranolová branská věž v severozápadním cípu, kterou se vstupovalo do trojúhelníkového předhradí. Zde se nachází stopy dlouhé, snad jen dřevěné stavby přistavěné k západní (čelní) hradbě. Zadní část hradu je, podobně jako u Mitrova, oddělena pouze hradbou. V severním koutě jeho rozlehlého nádvoří stojí zbytky krátkého, zřejmě trojprostorového paláce (17 x 8,5 m), z něhož se dochovala úzká valeně klenutá přízemní místnost nesoucí jeho východní konec až do výše prvního patra. Palác mohl mít věžovitý caharakter a mohl tak přispívat k obraně brány prolomené v dělící hradbě. Při jižní hradbě se dochovaly fragmenty dlouhé kamenné budovy.

Na první fotografii je branská věž předhradí. Na druhé fotografii je ruina paláce z dělící hradby od severozápadu, na třetí je pohled na palác od jihovýchodu. Na čtvrtém snímku je severovýchodní nároží zadního hradu.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981