Veliš

Zříceniny hradu na dominatním čedičovém kopci nad vsí Podhradí, necelý kilometr severně od stejnojmenné vsi a 3,3 km jihozápadně od Jičína.

Hrad, jeho6 zakladatelem mohl b7t snad V8clav II., se v písemných pramenech připomíná prvně roku 1316, kdy jej Jan Lucemburský zastavil Půtovi z Frýdlantu. Roku 1327 přešla zástava na Vartemberky, kteří jej o deset let poté získali dědičně a v jejich majetku zůstal až do roku 1434. Za Haška z Valdštejna byl hrad roku 1443 dobyt. Od něj jej koupil Jiří Poděbradský (1452), v roce 1487 pak Mikuláš starší Trčka z Lípy. Za Trčků byla provedena výrazná pozdně gotická přestavba, v roce 1500 zde byla uložena kompaktáta. Dalších úprav se Veliš dočkal za Viléma Trčky z Lípy v polovině 16. století a poté ještě v 90. letech. Za počátku 17. století jej koupil Matyáš z Thurnu (1606) a jako pobělohorský konfiskát hrad připadl Albrechtovi z Valdštejna, který zde chtěl zřídit klášter. Po jeho smrti drželi hrad Šlikové a byl neúspěšně obléhán Švédy. Pro jeho nesporné kvality byl pak císařem roku 1658 zbořen. Zříceniny se staly zdrojem stavebního materiálu, v 18. století byl těžce postižen i lomy, které do roku 1879 doslova rozkrájely hradní kopec.

Oválný hrad zaujal vrchol kopce, o jeho jádře není skoro nic známo. Dle starých vyobrazení, která ovšem není možno ověřit, hradu dominovala čtverhranná věž. Druhá věž, jejíž zbytky, patrě při vstupu do jádra, popisuje ještě August Sedláček, byla okrouhlá. Většina jádra zanikla, rozpoznat lze část ohrazení s pozůstaky dvou budov s kvádrovým límcem. Patrna je i horní část, dle Bohuslava Balbína velmi hluboké studny. Nejčitelnější částí hradu jsou zbytky vnějšího pozdně gotického dělostřeleckého opevnění, které s vyjímkou vstupní části zaujalo korunu valu před starším okružním příkopem s kontreskarpovou zdí, který byl vyhlouben již ve svahu pod vrcholem kopce. Val zpevňovali masivní většinou polokrouhlé dělostřelecké bašty, v jednom případě i polygonální, s vnějším lícem ze štuk. Jedna z bašt zajišťovala i vstupní bránu do částečně dochované části předhradí, k níž stoupá dobře patrná přístupová komunikace. Nelze ani vyloučit, že dnešní ves Předhradí byla k hradu přihrazena.

Na první fotografii je pohled od bašty vnějšího opevnění přes odtěženou část kopce směrem k jádru hradu s obdélnou budovou. Viditelný je profil příkopu a valu s vnějším opevněním. Druhá fotografie je pohled z jádra směrem na pás vnějšího opevnění s baštou při vstupu. Třetí fotografie je opět pohled z jádra na vnější opevnění, ve středu snímku je vidět reliéf bašty s kontreskarpou příkopu. Na čtvrté fotografii je pohled z ádra přes odtěženou plochu zřejmě opět na vnější pás opevnění s fragmenty zdiva. Odtěžená část je zbytek po studni či cisterně.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha 1989