Valečov

Zříceniny skalního hradu na pískovcových skalách na jižním okraji náhorní planiny Mužského, severně od vsi Boseň.

Zakladateli hradu, vzniklého na počátku 14. století, byli příslušníci rodu Valečovských z Valečova; Bartoš starší z Valečova a jeho syn Bartoš mladší se účastnili bojů proti Vokovi z Rotštejna (1316-1318). Majetek náležící k hradu v té době čítal, mimo hradu a dvora, vsi Zásadku, Zápudov a části vsí Boseň s patronátním právem a Žantova. V polovině 14. století se objevují bratři Vojslav, Beneš, Ctibor a Hereš (Heřman), jehož synové Bartoš a Bernard patřili k známým husitským hejtmanům. Po skončení husitských válek se hradu zmocnil Jindřich z Vartemberka a vypálil jej (1439). Hrad byl však zřejmě brzy opraven. Nejspíše za Vaňka Valečovského z Kněžmosta došlo k nákladné stavbě paláce. Po Vaňkově smrti (147) začal hrad měnit v rychlém sledu majitele, sídlilo zde i více majitelů a tento stav vydržel až do roku 1622, kdy byl Kapounům ze Svojkova konfiskován. Poté zde již majitelé nebydleli. Za Albrechta z Valdštejna byl připojen k Mnichovu Hradišti a pustnul, ovšem některé jeho prostory byly využívány jako nouzová obydlí chudiny až do 20. století.

Hrad představuje složitý komplex využívající skalních útvarů. Jeho jádro tvořily tři řady skalních bloků, přičemž největší z nich nesla palác. V nich je také vytesáno množství světniček a prochází jimi přístup na horní plochu. Starý palác v přední části byl, mimo skalních částí, převážně dřevěný. Takzvaný Nový palác představuje zděná stavba vzniklá již před požárem (1439), po něm byl zřejmě vystavěn do dnešní podoby ledvinovitého tvaru se zvětšením vnitřní plochy vysazením stěny na konzole. Krbem vytápěné první patro mělo (v souvislosti s rozdělením hradu mezi dva vlastníky) dva prevéty a v 16. století byl zřízen druhý vstup. Mezi bloky se na severní straně nalézá skalní věž s několika světničkami. Na jihu vymezuje obvod hradu skalní žebro s několika vysekanými světničkami (z nichž jedna obsahuje zásobní lahvovitý objekt), k nim pak bylo přistavěno několik staveb, zřejmě provozního a hospodářského charakteru. Na východním konci z něj do skály vysekaný příkop vymezuje barbakánovitý útvar, tudy se také mohlo vcházet do rozsáhlého areálu opevněného skalními stěnami doplněnými roubením, kde se nacházelo množství provozních i obytných světniček, včetně povrchových objektů. Na severu a západě přiléhají k patě hradu dvě předhradí. Celý prostor mohl poskytnout dobře vybavavené útočiště i v nepříznivých podmínkách a představuje tak s největší pravděpodobností zimoviště husitských polních vojsk.

Na první fotografii je pohled ze západního předhradí na jádro hradu, na druhém snímku je jihozápadní strana Nového paláce z horní plochy jádra. Na třetí fotografii je skalní věž v severním bloku skal a na čtvrtém pohled na východní stranu Nového paláce.

ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha 1984
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000