Újezd u Tišnova
Zříceniny hrádku na vrcholu dlouhé ostrožny obtékané Kozlím potokem a Bobrůvkou, v blízkosti severozápadního okraje stejnojmenné vsi, 0,8 km severozápadně od kostela sv. Jiljí.
Hrádek objevující se v predikátu bratří Lovka a Hereše z Újezda (1350) byl centrem nevelkého majetku, jenž drželi jejich potomci až do roku 1469, odtrženého od původního příslušenství hradu Loučky rodu z Deblína. Archeologický výzkum doložil nenásilný zánik sídla na přelom 14. a 15. století, kdy byl zřejmě již nevyhovující hrádek opuštěn a jeho funkci převzalo buď nové sídlo ve vsi, nebo dvůr v Lubném připojený k panství roku 1386.
Lichoběžníkový hrádek (22 x 36–40 m) zaujal vrchol hřebenu chráněný na bocích strmým svahem, na obou koncích byl hřeben přetnut příkopy o šířce 10 a 14 m. Jádro ze dvou stran (západ a jih) zajistila kamenná hradba, kterou na východě suploval zemní val. Na strmější severní (boční) straně opevnění zmizelo. Ve východní části se nacházel volně stojící dvouprostorový věžovitý palác (7,5 x 14 m), ve vyšších podlažích zřejmě dřevěný. Výzkum potvrdil jeho původ již z konce 13. století. Obvodová hradba je mladší, provedení ukazuje na to, že východní strana nebyla velmi pravděpodobně dokončena a zemní val tak zachycuje původní dřevohlinité opevnění 13. století. Na ploše nádvoří se nacházelo několik dalších objektů jednoduchého provedení (kuchyně, kovárna, čeledník), v jihovýchodním koutu vedle paláce také samostatný zděný sklípek.
Na první fotografii je jižní hradba, na druhé severozápadní nároží. Na třetím snímku je palác od východu a na poslední fotografii je celkový pohled na lokalitu od východu.
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001