Sirotčí hrádek

Zřícenina hradu na dvou skalních útvarech Tabulové hory západně nad Klentnicí.

Po hradě se píše Siegfried Waise roku 1305, ale do roku 1300 se píše podle Nejdku. Tato skutečnost (a archeologické sběry) datuje vznik hradu na přelom 13. a 14. století. Vymřením hlavní větvě Sirotků (Waisů), pánů rakouského původu sloužících více jak půl století českému panovníkovi, právě Siegfriedem roku 1305, připadl hrad jako odúmrť králi. Ve zmatcích po zavraždění Václava III. se hradu zmocnili mikulovští Lichtenštejnové. Podle jejich urbáře z roku 1414 je známo, že na hradě byla i kaple. Hrad byl pak využíván ještě na počátku 16. století, ale do jeho poloviny zanikl.

Zajímavá dvojpólová dispozice se přizpůsobila utváření sklaních útesů, na nichž se nachází. Jižní přístupnější část přibližně trojúhelníkového půdorysu se zachovala kupodivu téměř do výše prvního patra. Ze severní, s kosodélným půdorysem, se zachovaly jen nepatrné zbytky obvodových zdí. Protože na obou skaliscích nebyl prostor pro nádvoří, byla zřejmě okrouhlá plocha okolo skal obehnána valem a palisádou. Na takto vzniklé ploše mohla být umístěna hospodářská stavení. Z nich se zachovala jen kamenná schodišťová komora pod severním blokem. Vstup jižního bloku byl z přístavku na jižní straně. Před rovným východním průčelím je ve skále vytesaná cisterna. Západní úzké průčelí zachovaného bloku je zakončeno štíhlou věžicí.

Na první fotografii je pohled ze západu na severní skalisko hradu, na druhé na jižní. Třetí fotografie je pohled na jižní stranu jižního (zachovalého) bloku, na čtvrté fotografii je pohled od východu.

HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001