Rychleby

Zříceniny hradu výběžku Přilbového vrchu strmě klesajícího k Račímu potoku, nad jeho levým břehem a soutokem bezejmenné vodoteče s Račím potokem, 3,2 km jihozápadně od Javorníku.

Hrad se v písemných pramenech neobjevuje, neznáme ani jeho jméno, novodobý název vznikl podle názvu pohoří - Rychlebských hor. Archeologicky lze klást dobu jeho vzniku do poslední čtvrtiny 13. století, pravděpodobně v souvislosti se strážní funkcí na stezce z Javorníku na Karpno do Kladska, která procházela úzkým údolím sevřeným z obou stran horským masivem. Tomuto učelu by odpovídala jak jednoduchá podoba a poloha mimo osídlení, tak existence dalšího dřevohlinitého opevnění Pustý zámek na protější straně údolí a drobného opevnění doplňujícího před vstupem do údolí soustavu fortifikací.

Nevelké jednodílné jádro s maximálními rozměry 41 x 27,5 m s delší osou orientovanou ve směru severovýchod - jihozápad bylo po celém obvodu obepnuto asi 2,6 m silnou obvodovou hradbou stavěnou na litou maltu, která měkce a bez zlomu či nároží kopírovala terén. Celé jádro ze tří stran chránil ve skále vysekaný příkop doplněný mohutným valem. V nejstarší fázi se v jejím takto vymezeném obvodu nacházel v severovýchodní části nad vstupem do jádra volně stojící bergfrit o průměru 10 m, zděný podobnou technikou jako hradba a v západní části se k vnitřnímu lící obvodové hradby přikládal obdélný jednoprostorový palác. V pozdější době vznikaly, zřejmě postupně, další stavby. Jádro hradu obtočil parkán začínající v západní části, kde se do něho vetkly dvě stavby přimykající se k vnějšímu lící obvodové hradby. Větší čtvercové stavení přesahující jednou třetinou jeho obvod a menší obdélné na jižní straně nad svahem. Odtud parkán pokračoval podél jádra k východu a končil na jihu pod místy, kde se na ploše jádra nacházelo další nové obdélné stavení přiložené k vnitřnímu líci hradby jádra. Na jihu byl parkán zdvojen a terasovitě upraven. Na východě z oválu parkánu vystupovala branská budova opatřená vlčí jámou a chráněná vystupující, výše položenou dovnitř otevřenou věžovitou stavbou. Zeď navazující na bránu a kopírující hranu svahu vytvářela pod zdvojeným parkánem malé uzavřené předhradí, z něhož se kónicky zužující brankou prolomenou v ohybu parkánové zdi vycházelo na úroveň jádra.

Na prvních třech fotografiích je pohled z novověké vyhlídky směrem na obvodovou zeď obloukovitě obtáčející jádro, starší palác a torzo bergfritu. Na čtvrté fotografii je pohled na severní stranu pahorku s valem.

KOUŘIL, Pavel – PRIX, Dalibor – WIHODA, Martin, Hrady Českého Slezska, Brno – Opava 2000
PLAČEK, Miroslav, Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 2001