Ronov

Zřícenina hradu na konci plochého výběžku nad pravým břehem Svitavy, 2,6 km jihovýchodně od Útěchova.

Poprvé se hrad zřejmě zmiňuje na listině z roku 1364, kterou Čeněk Krušina z Lichtenburka datuje "na Ronově, našem novém hradě." V následujících dvou letech se po hradě psal, ačkoliv ten nebyl ještě v roce 1369 dokončen, jak vyplývá ze smlouvy stavitelů markraběte Jana - zedníka Zdeňka Okřína a tesaře Filipa Wagnera. Dále se hrad v písemných pramenech neobjevuje. Je možné, že byl poškozen či zničen za moravských markraběcích válek na přelomu 14. a 15. století a s ohledem na ztrátu sídelně-správní funkce zůstal neobnoven.

Obdélné jádro (28,5 x 10 m) zaujalo mírně vyvýšenou skalku na konci plochého výběžku. Vstup do něho byl veden patrně po terénním stupni na jeho delší jihozápadní straně. Povrch jádra je ohraničen hrázkami zdí a rozdělen do tří dílů - delší střední části (16 m) a dvou přibližně stejně dlouhých krajních. Podobu zástavby nelze určit, Miloslav Plaček uvažuje, že se mohlo jednat buď o kompaktní dvouvěžovou dispozici spojenou palácem, případně jedinou věž s navazujícím palácem, nebo samostatně stojící trojprostorový palác. Kolem jádra obíhala v pětiúhelníku ohradní zeď o síle asi 1 m, z níž se zachovala hrázka. Vstup do takto vymezeného prostoru zprostředkovala věžová brána v západním zalomení ohradní zdi přístupná po dřevěné příjezdní rampě, o čemž svědčí pahrbek v ose brány. Ten zároveň odkazuje i na existenci nějakého příkopu, jenž je však dnes sotva patrný, a je otázkou zda a v jaké formě existoval, či nakolik změnila situaci stavba silnice vedoucí kolem hradu.

Na první fotografii je severní nároží pětíhuelníkového předhradí, na druhé východní a na třetí jeho jihozápadní část (pohled od východu). Na poslením snímku je jádro od východu.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981