Rabštejnek

Zřícenina hradu na skalce při západním okraji Rabštejnské Lhoty.

Malý šlechtický hrad, v pramenech poprvé zmiňovaný koncem 14. století jako majetek Mikuláše z Rabštejna, vznikl pravděpodobně v první polovině 14. století. Jako odúmrť po Janovi z Orle připadl v roce 1405 králi, ovšem poté zřejmě musel připadnout zpět pánům z Orle, protože jej roku 1437 Jetřich z Orle prodal Hertvíkovi z Ostružna. V roce 1450 se poprvé setkáváme se jménem Rabštejnek, když jej od Viléma z Ostružna koupil Vaněk z Vlkova. O sedm let později (1457) hrad opět připadl jako odúmrť po Janovi Těchlovcovi z Těchlovic králi, který jej daroval Petrovi Kdulincovi z Ostroměře a Vilémovi z Dřele. V roce 1540 prodali Šárovcové hrad městu Chrudimi a poté zřejmě zpustl, přestože jako centrum panství figuroval až do poloviny 16. století. Jako pustý se výslovně připomíná k roku 1585. Ve druhé polovině 19. století byla zřícenina romanticky upravena vestavbou dvouprostorové budovy s novorománskými okny a stěnami pokrytými v interiéru sgrafity. Progresivitu místních obyvatel, kteří hrad rozebrali na materiál dokazuje dnešní stav památky.

Dvojdílnou dispozici hradu na výběžku z plochého vrcholu kopce odděloval na jeho severovýchodní až jihovýchodní straně příkop. Víceméně obdélné předhradí bez viditelných stop zástavby bylo obehnáno hradbení zdí, která ve formě parkánu pokračovala i kolem jádra a napojovala se k skalnímu výběžku. Jádro zaujímající nevýrazný skalní výběh na terénní hraně se rozpadalo do dvou výškových úrovní. V čele na nejvyšším místě skalky stál čtverhranný donjon, za nímž se nacházela úzká budova s převažujícím použitím dřeva jako konstrukčního materiálu. V zadní, severní části vystupovala drobná polokrouhlá dovnitř otevřená věž (nebo bašta), která byla později uzavřena. Spodní část jádra, zvenčí staticky zajištěná dvěma mohutnými opěráky, pravděpodobně obsahovala další stavbu, ovšem není zřejmé, zda-li se jednalo o bránu, nebo obytné či provozní stavení. Typologické určení hradu lavíruje mezi blokovou dispozicí a rozvíjením donjonového typu do podoby bergfitové, kde by bergfrit byl nahražen donjonem. Pro určení charakteru je ovšem klíčové rozeznání charakteru zástavby dolní části jádra.

Na první fotografii je jihovýchodní strana předhradí s příkopem. Na druhé je západní strana jádra, na třetí fotografii severovýchodní část jádra z předhradí a na čtvrté obrácená (jihozápadní) strana.


DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl I. Chrudimsko, Praha 1882
ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha 1989