Přimda

Zřícenina hradu na dominantním kopci nad stejnojmennou obcí nedaleko Rozvadova.

Téhož roku (1121) vystavěli nějací Němci uvnitř hranic českých ve hvozdě, k němuž se jde přes ves Bělou, hrad na strmé skále. Uslyšev o tom kníže Vladislav, vzal s sebou tři čety vybraných bojovníků, přepadl znenadání hrad a dobyl ho. Při prvním útoku byli tam raněni šípy ze zdi vystřelenými, ne však smrtelně, dva bojovníci knížecí, Oldřich, syn Vacemilův, a Olen, syn Boršův. A není pochyby, že by byl kníže hned zvěšeti dal všechny Němce v tom hradě zajaté, kdyby nebyl právě přijel hrabě Albrecht, jenž je snažnými prosbami a vrozenou sobě opatrností zachránil.

Kosmas s největší pravděpodobností stavebníka znal, byl jím zřejmě Depold II. z Vohburku, ale s ohledem na politickou situaci jej nejspíše nemohl jmenovat. Přimda se stala významnou českou hraniční pevností a těšila se zájmu českých panovníků, lze se s ní setkat i v Majestas Carolina. Za husitských válek byl hrad v roce 1427 dobyt. V 15. a 16. století byl často zastavován. Technický stav se i přes přes úpravy zhoršoval, až Přimda zcela zpustla. Po polovině 19. století zde byly provedeny prvn9 zabezpečovací práce, které s přestávkami probíhají až dosud.

Hrad zaujal jeden z vrcholů skalnatého hřebene umožňující daleký výhled a kontrolu důležité stezky. Část hřebene využitá jako opevnění byla prolomena branou. Hlavní stavbou hradu se stala čtverhranná obytná věž s malým obdélným přístavkem, zděná z velkých kvádrů typických pro vohburskou architekturu. Původně třípatrový donjon se zachoval do výše druhého patra. Pvní patro obsahuje obytnou místnost s krbem, odtud v průchodu do valeně sklenutého přístavku vedlo v síle zdi schodiště do druhého patra. V přízemí přístavku se v konchou zaklenutém výklenku zachoval prevét. Vstup do přístavku byl prolomen až později v 16. století při švamberských úpravách. Další objekty původního hradu stály na nádvoří za hřebenem. Opevnění čelní strany bylo z podstatné části tvořeno skalním hřebenem, ale jakým způsobem byla ohrazena zbývající část je prozatím otázkou. Kamenná hradba vznikla společně s dalšími stavbami až ve vrcholném středověku, kdy se hrad rozšířil přes hřeben o tzv. dolní hrad, kde za zatažený objektem prvé brány byla do hradby vevázána okrouhlá věž a další čtverhranná pak stávala v nároží za ukončením hřebene.

Na první fotografii je pohled na donjon přes nádvoří od jihozápadu, na druhé východní stěna donjonu a na zbylých pak celkový pohled od severovýchodu a detail opěráku severovýchodního nároží z švamberských úprav.

BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, Praha 1985
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XIII. Plzeňsko a Loketsko, Praha 1905
HRDINA, Karel – BLÁHOVÁ, Marie, Kosmova kronika česká, Praha a Litomyšl 2005