Pomezí, též Markl

Zaniklý hrad s částečně dochovaným kostelem na ostrožně pod Landštejnem.

Prvá fáze dřevěné zástavby a valové opevnění ostrožny jsou archeologicky datovány do konce 12. století, zřejmě po chebském míru v roce 1179, kdy došlo k odtržení části Vitorazska. Kostel svatého Jana Křtitele se na Landštejně připomíná k roku 1232, není však zřejmé, k čemu se jméno Landštejn váže, zda k Pomezí, nebo dnešnímu hradu Landštejnu. Kamenný hrad vznikl zřejmě na přelomu 12. a 13. století, jeho zánik pak souvisí s mohutným požárem, po němž dále přežil již jen kostel.

Hrad zaujal severovýchodní nároží čela zemním valem opevněné ostrožny. Patrně kolem roku 1200 byl lichoběžný areál obehnán zděnou hradbou při vnitřní patě staršího valu a po jejím dokončení byl volný prostor mezi korunou a hradbou dosypán, čímž vzniklo poměrně neobvyklé masivní těleso. Kolem poloviny 13. století na severní straně vznikl vnější příkop a val. Velkou část vnitřní plochy zaujímá nakoso postavený dlouhý jednolodní románský tribunový kostel s chórem a polokruhovou apsidou, k jehož západnímu průčelí byla dodatečně přistavěna gotická věž. V jihovýchodním nároží hradu se pak na nejníže položeném místě ve svahu nacházel komplikovanější podsklepený románský objekt uvažovaný jako palác, k němuž byla v další fázi přistavěna na jeho severní straně věž. Určení této stavby jako hlavního obytného objektu je však s ohledem na její nevýhodné posazení, v protikladu s jeho náročnou architekturou, na základě obecných představ poměrně rozporuplné, zvláště s přihlédnutím na neobvyklost hradu v Pomezí, která je ale z největší části způsobena původem svých rakouským stavebníkům, a proto se české hradní produkci tolik vymyká.

Na první fotografii je relikt zdi severozápadního nároží, na druhé a třetí pohled na kostel a na čtvrté celkový pohled z Landštejna.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000