Plaveč

Středověké sídlo v hmotě zámku v blízkosti románské rotundy v stejnojmenné obci.

V písemných pramenech se s Plavčí setkáváme poprvé roku 1234 v predikátu Konráda a Ranožíra z Plavče. Starobylé osídlení dokládá románská rotunda s válcovou lodí, v jejíž blízkosti lze pro toto období předpokládat existence rezidenčního dvora. Vznik opevněného sídla je badateli kladen až do šedesátých let 13. století, do doby působení Ranožíra z Plavče v úřadu sudího na znojemském hradě (1260–1268), či krátce poté. S jistotou sídlo existovalo za Vlka z Plavče (1298). Roku 1358 zapsal Filip z Loučky dolní hrad Alšovi z Police. Dvě sídla zde však nebyla, dolním hradem lze rozumět předhradí v rozsahu pozdějšího hospodářského dvora a dnešního předzámčí. Podobně lze chápat i zmínky o Horní a Dolní Plavči zachycující běžnou majetkovou dělbu na dvě části, jíž zde podporuje i výrazná niva Jevišovky. V roce 1364 drželi hrad Boček a Mikeš z Plavče, přičemž Boček si postavil nové sídlo - Hrádek - objevující se v letech 1378 a 1381 v jeho predikátu. Po Bočkově stavbě nového hradu, badateli ztotožněného s nedalekým Lapikusem, došlo patrně také k přeměně dolního hradu ve dvůr, zmiňovaný při tvrzi roku 1448, jak se o Plavči od roku 1390 píše. Střídavé označování sídla hradem a tvrzí je jevem, s nímž se pro středověk setkáváme i v jiných případech. Po Bočkově smrti (před 1387, kdy se zmiňují Zikmunda a Eliška, dcery Bočka z Hrádku), držel celý majetek Mikeš píšící se v letech 1386–1398 po Hrádku. Mikešem rod z Plavče na počátku 15. století vymřel a zatímco Lapikus se dostal nějakým způsobem do držení Jana Vajtmilnara ze Žerotic, jehož bratři Štěpám a Gebl z Hrušovan pohnali za to, že držel Hrádek řečený Lapikus neoprávněně (1411), Plaveč se dostala do držení jiného rodu. Roku 1498 koupil plavečský majetek Petr z Kyjovic, který nechal tvrz zpustnout a roku 1512 ji prodal Jankovským z Vlašimi, jejichž jedna větev se zde usadila a tvrz obnovili. Přestavba do podoby nejméně dvojkřídlé tvrze je připisována Petru Jankovskému (1567). Další úpravy pokračovaly za Hodických z Hodic, kteří drželi zboží do roku 1639, kdy se sídlo stále nazývá tvrzí. V letech 1679–1745 byli vlastníky páni de Souches a po nich až do roku 1945 svobodní páni Widmannové.

Hrad, jehož jádro zabíralo zhruba rozlohu zámku (37 x 34 m) zaujal polohu na pravém břehu Jevišovky. Hradní pahorek obtáčel příkop, který jej také v šíři asi 20 m oddělil od stoupajícího svahu na východě. Vnější okraj příkopu dnes patrně vymezuje tarasní zídka. Stopy zdiva nalezené při výkopech mezi rotundou a zámkem by mohly patřit jeho obezdívce či obvodové hradbě. Předhradí (dolní hrad), chráněné ze dvou stran krátkým strmým svahem k Jevišovce mělo rozsah hospodářského dvora a dnešního předzámčí. V jihozápadním nároží zámku se v hmotě zdiva dochoval masivní útvar trojprostorového, goticými valenými klenbami v přízemí zaklenutého paláce o rozměrech 27 x 10 m s 1,5 m silnými obvodovými zdmi.

Na prvních dvou fotografiích je pohled na západní a jižní stranu rotundy. Na třetí fotografii jsou budovy předzámčí na severozápadě, na čtvrté pohled na zámek od jihu.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981
MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk – PLAČEK, Miroslav, Povrchový průzkum hradu Lapikus, k.ú. Plaveč, , in: Přehled výzkumů, Roč. 28, 1985, s. 60–61.